Móda, ozdobičky i čirá zlost (Mighty Sounds 2022)

Poprvé na Mighty Sounds. Nejdříve jsme autem zabloudili, a tak jsem viděla areál shora. Už brzy v pátek odpoledne byl z velké části zaplněný auty a různobarevnými stany. Napodruhé jsme cestu trefili podle fanoušků mířících v nekonečném proudu k jednomu cíli. Přidali jsme se, projeli improvizovanou cestou, o níž jsme netušili, že se promění v bahnité řečiště, a chytli jedno z posledních stanových míst.

MEJDANOVÝ MARATON

O vrchol pátečního večera se postarali američtí matadoři Social Distortion, kombinující punk rock, blues a country. Drhnou to spolu přes čtyřicet let, ale to jim neubírá na energii, v plném nasazení od první vteřiny. Roztančili publikum, rozezpívali jej singalongem Story of My Life. Na průběh dohlížela nepostradatelná rozkřepčená kostra s drinkem martini v pařátech. Navázali na ně o generaci mladší Crim ze Španělska svým extrémně melodickým a podmanivým street punkem. Ovšem byli o poznání rychlejší a zuřivější.

Lucky Hazzard Stage hostila především bandy tvrdších žánrů. Zahrály si tu britské punkrockové ségry Maid of Ace nebo ostravská thrashmetalová kapela Malignant Tumor. Ty však vystřídali navonění urban kovbojové Frankie and The Deadbeats s nefalšovaným country a pohledy upřenými někam na měsíc vznášející se nad přerostlým kaktusem.

Ani letos nevynechali Mighty Sounds tuzemští Fast Food Orchestra, čili hip hop, reggae a ska. Houpavé rýmy a chytlavé refrény zněly svěže, bodovaly dadaistické taškařice typu Z pohádky do pohádky, ale i novinky jako Jízdní řád. Směsicí jihoamerických rytmů, ska, reggae a rocku roztančili hlavní scénu horkokrevní latino Che Sudaka a bylo úplně fuk, že je po půlnoci, večírek teprve začínal.

POČASÍ NEPOČASÍ

V sobotu se rozpršelo a teplota klesla nečervencově pod 15 stupňů. Nezbylo než obout kanady a v batohu vyštrachat cokoli, co alespoň vzdáleně připomínalo zimní bundu, kterou jste stejně brzy odložili, protože třeskutě rychlý mexický hardcore a street punk kyselých Acidez vám rozehřál krev na bodu varu. Pak nečekaně vykouklo sluníčko a mejdan na všudypřítomném bahně mohl pokračovat. Hrál se i fotbálek.

Ochutnávku ska a 2tone z Nizozemí přivezl do Tábora vitální šedesátník Mark Foggo a jeho Skaters, excentrický výkon byl kompletní až s jazzovým saxofonem. Vystřídali je punkrockoví Antiflag ze Států. Řeznické písničkářství, texty revoltující proti socio-politické krizi a podívaná, při které skákali na pódiu a kouzlili s kytarami. Pogovalo se do bezvědomí.

fotogalerie z festivalu najdete tady

Příjemně pobavili pražští Queens of Everything svým rockʼnʼroll/punkem. Klapající kontrabas s dechovou sekcí odvedly dobrou práci, ještě zábavněji působili unplugged. Celé letiště se pak povinně sešlo na švédské hvězdy Royal Republic. Ti opepřili večer velmi divokým rockʼnʼrollem se špetkou punku. Hráli melodicky i smrtelně rychle, nechyběla show. Frontman Adam Grahn bavil publikum vtípky a po jevišti se proletěla jeho „druhá nejoblíbenější kytara“.

KDYŽ GUTALAX BAVÍ

Neděle slibovala nabitý program. Z dramatických mraků už naštěstí nepršelo, i bláto trochu uschlo a ztvrdlo. Get the Shot vystřelili přesně na cíl. Kanadští nahněvaní muži spustili hardcore-punk říznutý osmdesátkovým thrashem, žádná móda, ozdobičky, jenom čirá zlost. K tomu kotel rozžhavený doběla. Energie se zhmotnila a nebylo to hezké.

V podvečer fekální Gutalax. Jako předzvěst jejich příchodu začaly vzduchem létat roličky toaletního papíru. Objevili se jako obvykle v bílých ochranných oblecích a brýlích a spustili zběsilý gore grind s texty omezenými na pig squeal a hrdelní vokály. Nejdříve několik starých pecek jako Toi toi story nebo „houpavá“ Za sedmero pšouky, aby plynule přešli ke skladbám z nové desky s vynalézavými názvy jako Nosím místo ponožky kousek svojí předkožky. Ale jak poznamenal frontman Maty, je to úplně jedno, protože všechny písně znějí stejně. Podstatné je, že Gutalax zkrátka baví.

Hlavní hvězdou festivalu byli irsko-američtí Dropkick Murphys, na které se vyplatilo počkat, i když hráli jako poslední. Poctivý punk okořeněný akustickou irskou lidovkou střídaly coververze starých hospodských písniček. Heligonka si to rozdávala s elektrickými kytarami, skákalo se pod pódiem i na něm. Zakončili hitovkou Rose Tatoo. A Mighty Sounds utichly.

ŠLÁGRY, MANTINELY

Za zmínku stojí doprovodný program. Kdo měl chuť posílit tělo, zahrál si fotbálek nebo nohejbal, čutálisti posilnění pivem podávali odpovídající výkony. A „dresy“ brzy nabyly hnědé barvy bláta. Probíhaly skateboardové exhibice. Kluci předváděli triky na U rampě nebo přeskoky překážek, jeden jim záviděl odvahu i vůli po opakovaných pádech znovu vstát. V noci se rozzářil průvod s fireshow, odněkud z mlhy prošel areálem a na chvíli vše osvětlil jiným než elektrickým světlem.

Všechno fungovalo: skvělé zázemí, kemp s hygienickým zázemím a nespočet stánků s občerstvením, spousta hospod a barů. Bylo kde se bavit i čím se bavit. Mighty Sounds je festival určený širokému spektru lidí, v jeho programu jsou chuťovky pro fajnšmekry tvrdých stylů, na svoje si přijdou i ti, co si přišli jen tak zatančit, poslechnout si šlágry. Na rozdíl od akcí nejtvrdšího ražení typu Obscene Extreme se tady všichni chovají v podstatě přístojně, dodržují pravidla. Což ovšem může působit poněkud svazujícím dojmem. Anarchie tu má svoje mantinely.