Dominika Prokopová | Články / Reporty | 04.05.2014
O své rodině toho dokážeme říct mraky, taky nám toho po rodičích i prarodičích většinou mraky zůstane. Veronice Švábové třeba recept na mraky. Handa Gote research & development v Alfredovi ve dvoře s představením Mraky z roku 2011. Stále proklatě dobré Mraky.
Každá rodina má svoje a dle Tolstého okřídlené věty je každá rodina nešťastná po svém. Vyprávíme-li někomu staré rodinné historky, začíná to většinou jako nevinná legrace, ale někdy při bližším zkoumání toho, co za humorným vyprávěním stojí, úsměv tuhne. Ne každá rodina má tak pohnutou historii zahrnující zkušenosti s vězením, koncentračními tábory či trestem smrti ve vykonstruovaných procesech (dědečkem Veroniky Švábové byl Karel Šváb, odsouzený k trestu smrti v procesu se Slánským). Časem se ale i z takových tragédií stávají abstraktní pojmy, které neroztřesou toho, kdo je neprožil. Veronika skrze rodinné vyprávění rekapituluje národní historii, což je chvályhodné, zvlášť je-li to provedeno tak vkusně a poeticky. V mnoha rodinách číhají v nevymetených koutech tajemství, o kterých se prostě nemluví. Na provinilce, nesoucího na hrbu staré zrady, už pak nestačí ukázat prstem, ale rovnou megafonem.
V souvislosti s tématem rodiny se také často mluví o projekcích. Někdo se projektuje do sourozenců, někdo se vidí v dětech, jiný se zrcadlí v prarodičích. Veronika Švábová vstupuje za pomoci kamer do projekcí s fotografiemi příbuzných, na chvíli setrvává v jejich přítomnosti a splývá s nimi v rozfázovaných pohybech nebo se přímo stává jimi samými, obléká si jejich šaty, mundury či tváře. Na chvilku zastaví čas.
Handa Gote pracují se stejnou samozřejmostí s novými mediálními technologiemi jako s běžnými předměty denní potřeby, čímž působivě dokazují, že pro ně technika není prodlouženou rukou talentu, ale že si vystačí i s lepenkou a pekáčem. Sami sebe – v případě potřeby k definování – umisťují do škatulky post-spektakulárního divadla, kde mají ještě dostatek místa k pohybu. A to je dobře, omezení by jim mohlo uškodit, hranice překračují ještě předtím, než by se je někdo pokusil vymezit. Na jevišti přiznávají vše, teatrální skrývání nebo předstírání je jim cizí. A když už neskrývají nic v divadle, netají ani to, co mají v rodině.
A co u vás? Taky se doma nic nevyhodí? A co pečete? Pečete na to?
Až se zase příště přeženou Mraky nad Prahou, buďte tam.
Handa Gote research & development
24. 4. 2014, Alfred ve dvoře, Praha
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.