Návrat domů (Punisher MAX 3: Frank)

„Po všechny ty roky mám v hlavě vypálené obrazy. Jak moje rodina umírá prostřílená skrz na skrz. Jak se rozlétají vnitřnosti a všude cáká krev. Kdykoliv jsem na ně pomyslel, viděl jsem je takhle. Jenže teď je vidím, když žili. Vidím svoje děti, dívají se na mě chladně, jako na cizího. Vidím ženu, stojí v kuchyni a opatrně mě koutkem oka pozoruje...”

Současnost: Frank Castle má zpřelámané všechny kosti a je zavřený ve vězení. Přemítá, jestli se má nechat konečně zabít. Minulost: Frank Castle se vrátil z Vietnamu domů, kde ho přivítala s otevřenou náručí jeho krásná žena a dvě děti. Připadá si jako ve vězení. Přemítá, jestli se raději neměl nechat zabít.

Třetí pokračování znovuzrozené série Punisher: MAX pojal scenárista Jason Aaron jako vzpomínku na Castleův návrat z války. Návrat vraždícího stroje, který musel potlačit svou přirozenost a čekal ho nejhorší úkol v životě... nikoho nezabít. Prázdný pohled vojáka hledajícího své místo ve světě není nic neobvyklého. Je to téma zpracované mnohokrát ať už v literatuře nebo filmu, za všechny jmenujme Eastwoodova Amerického Snipera (protože Chris Kyle byl Punisherovým velkým fanouškem), ale asi nikdy tak depresivně. Bezduché procházení domem, který měl být jeho domovem. Stále stejný výraz v obličeji – při jídle, při sexu, při práci na jatkách – děsí svou vyrovnaností. Je to ten samý výraz, který má Castleův obličej o třicet let později za vězeňskými zdmi. Mýtus o Punisherovi dostává těžkou ránu. Vyprávění na něj vždy nahlíželo jako na oběť masakru, ale Aaron z něj dělá spoluviníka. Psychicky ho zničil a stačil mu jeden fanatik, který se do něj vžil a dokonale pochopil (viz Bullseye – recenze na druhou část), co byl za člověka.

Kresba staví na kontrastu. Steve Dillon vedle sebe dává políčka vzpomínek a aktuálního dění. Zdůrazňuje podobnost mezi domovem a vězením, zdůrazňuje prázdnotu pohledu hlavního protagonisty. Soustředí se na oči, nicotou a smrtí otupělého muže, který již není schopen fungovat jako dřív. Dokáže pouze zabíjet, jen tehdy jeho oči nepřipomínají figurínu, ale člověka. Člověka plného nenávisti k sobě samému.

Frank je jednoznačným vrcholem série. Úvodní stránky bez akce, s polámaným Punisherem připoutaným k posteli a přemítajícím nad posledními slovy své manželky před smrtí, by měly vyděsit každého psychicky zdravého člověka. Působí mnohem silněji než jakákoliv krvavá akce plná barvitého násilí. Aaron uchopil postavu nejrealističtěji, jak mohl, a poslal Castlea bojovat tu nejtěžší bitvu. Bitvu s pochybnostmi o vlastním poslání.

recenze Punisher MAX: Muž z kamene zde