Anna Mašátová | Články / Reporty | 20.05.2015
„Jdete na Nazareth? - Ty jsem viděla před dvaceti lety, už to byli staří pánové, ale hrálo jim to skvěle,“ rozpovídala se servírka v kavárně nedaleko Sona.
Jistě, mladíci to zrovna nejsou, Nazareth vznikli roku 1968 a členům táhne na sedmdesát, ale ne vždy hraje věk roli. Nazareth se letos vypořádali i s odchodem Dana McCaffertyho, kterého nahradil Carl Sentance, a očekávání, jak to celé dopadne, byla značná, vždyť z původní sestavy zůstal jen basák Peter Agnew.
Skvělou volbou byla předkapela - Progres 2, založená ve stejný rok jako Skoti. V sále měli početnou fanouškovskou základnu, odzpívávající písně slovo od slova, Zdeněk Kluka za bicími, Roman Dragoun u kláves, co víc si přát. Jen Dragounova výslovnost bohužel drhla a místy se stávala nesrozumitelnou. Pecky z desky Třetí kniha džunglí, skvostná píseň Země 2555 i přeněžná Píseň o jablku z alba Dialog s vesmírem, Planetu Hieronyma Bosche II vyřvávali téměř všichni, až se zdálo, že kdyby Nazareth nedorazili, nikomu by to tak úplně nevadilo. Ale nerouhejme se.
Skotská krev se v Intru nezapřela, dudy zkrátka musí být. V obsáhlém setlistu si každý našel to své, Nazareth natočili téměř tři desítky alb, vybírat bylo z čeho. When the Lights Come Down, This Month's Messiah, profláklá Dream On, opět zkoušející hlasivky návštěvníků, Holiday, Turn On Your Receiver, cover Crazy Horse Beggar´s Day… Kytarista Jimmy Murrison nešetřil sóly, nováček Sentance se osvědčil na jedničku s hvězdičkou. Ostatně zpěváka, který za měsíc oslaví čtyřiapadesáté narozeniny, hardrockoví fanoušci dobře znají. Působil nějaký čas v kapele Krokus či Geeze Butler Band, je členem Persian Risk a několikrát přijel do Čech s hvězdným týmem klávesáka z Deep Purple, Dona Aireyho. Bez přídavku by se to celé neobešlo, hitovka Love Hurts Nazareth proslavila, paradoxně je ale jen vypůjčená od Everly Brothers, následovaná další výpůjčkou, tentokrát z repertoáru Bonnieho Dobsona, Morning Dew.
Možná to nebyl nezapomenutelný koncert, ale vynikající zvuk i Sentancova energie se postaraly o velmi příjemný zážitek. Ten kazilo jen peciválské a na rockový koncert nepochopitelné uspořádaní sálu na sezení. Ostatně kapela vydržela na nohou taky celou show, není důvod si myslet, že by to její jen o málo mladší publikum nezvládlo též.
Nazareth (uk) + Progres 2
Sono centrum, 15. 5. 2015, Brno
foto (c) Topol
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.