Pavla Slezáková | Články / Reporty | 14.06.2015
Colleen Green se zastavila se svou třetí deskou I Want to Grow Up v pražské kavárně Potrvá. Tematicky středoškolská nahrávka z dílny třicetileté Američanky posunula tvorbu od home made pokusů s automatickým bubeníkem k syrovému balíčku, vytvořeného pod křídly indie labelu Hardly Art. Role předskokanů se ujalo nervozitou poražené duo Happy Hippo.
Anglicky zpívající Happy Hippo z hlavního města vtiskli úsměv na rty zhruba desítce přihlížejících, ovšem ne z důvodů příznivých. Za uši tahající přednes zachraňoval snad jen ucházející akustický doprovod španělky a ukulele, když dvojici nepomohlo ani devadesátkové ošacení, ponožky po babičce a rádoby hipsterské brýle. Zbytek semlela historie.
Kolem půl deváté se od stolu s merchem zvedla Colleen Green, na kterou už za bicími čekal Casey Weissbuch (ex Diarrhea Planet). Hned úvodní I Want to Grow Up přítomné zamkla do kumbálu se školním nářadím, indierocková garážová smršť, která následovala, rozvlnila každého. Ztotožnit se s jejími texty nebylo pro věkovou skupinu dvacet a výš, tvořící většinu přítomných, nic složitého. S jedním kytarovým efektem si Colleen Green nehrála na nic extra, s charakteristickými slunečními Ray-Bany na očích se koketně vyptávala, kolik že už je hodin. Taky nadhodila, že je to pro ni v Praze debutový koncert a očekávala, že dorazí jen zaměstnanci kavárny. S poznámkou, že jde o poslední zastávku evropského turné, hrábla do své elektroniky s nápisem „Happy Birfday Jeff“ a najela na svižnou linku.
Stihla přehrát nejnovější album plus několik starších věcí, hlavně z alba Sock It to Me. Na pódiu stylově rocková persona s vzezřením a hláskem malé holky plivala texty o potřebě pracovat na sobě, najít své já a být konečně moudřejší. Vymodleným přídavkem v podobě I Wanna Be Degraded se s publikem rozloučila, sestoupila z pódia a vylila do sebe sklenku jägera.
Colleen Green (us) + Happy Hippo
7. 6. 2015, Potrvá, Praha
foto © Medved Fisher
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.