Články / Reporty

(Ne)lehké rozhovory: Soft Machine

(Ne)lehké rozhovory: Soft Machine

Jan Starý | Články / Reporty | 20.09.2018

Bouřlivý potlesk, pískot, řev. V míře, která se občas vídá, ale jen sotva po koncertě partičky sedmdesátníků, kteří si neříkají The Rolling Stones. Navíc od publika, ve kterém převažují lidi nad padesát. Těžkou najít více vypovídající obraz.

Soft Machine samozřejmě jsou svého druhu kult, klasici progu/jazzrocku sedmdesátých let a spolu s Gong nebo Henry Cow jedni z hlavních představitelů progresivní „canterburské scény“, to ale dnes ví spíš úzká skupina znalců. Ta se v Akropoli sešla snad celá, své oblíbence náležitě podpořila a večeru, nad kterým se nutně vznášel otazník spojený s věkem skladeb i hudebníků, dala vyloženě vřelý nádech.

Pánové si přes pár mizerných vtipů tenhle ohlas vlastně zasloužili. Na turné k padesátému výročí kapely představili klasický materiál, ale také první novou desku po nějakých čtyřech dekádách, efekt rozháranosti a čekání na staré hity se ale nedostavil. Aktuální Soft Machine si skladby několika kompletně různých sestav zaranžovali po svém a dali hned dva kompaktní sety. A právě díky téhle kompaktnosti to celé nakonec fungovalo. Čistě dobový prog a jazzíček se střídal s nadčasovými momenty, jednotlivé fáze ale do sebe zapadaly natolik, aby tohle střídání nebylo frustrující.

fotogalerii z koncertu hledejte zde

Kytarové hrdinství a sólo na bicí se snáz promíjelo, protože se čtveřice zdatných muzikantů věnovala především celku, nikoli exhibování. Hlavní roli mohla hrát kytara s krásně vintage zvukem, ale i ta často ustupovala chytrým basovým linkám, účelným bicím nebo standardnějšímu saxofonu, zejména ale flétně a klávesám s překrásnou melancholií ve stylu raných King Crimson. Zásadní roli pak měly interakce mezi nástroji – zasekávání jediného akordu proti energickým rytmům, kontrapunkty kopáku a basy, splývání kytary a kláves. A to vždy v zájmu skladby. Právě ta kombinace jazzové hravosti s rockovým tahem na branku dávala skladbám a koncertu smysl: neustále se měnící celek, ve kterém spolu složky ustavičně komunikovaly. Někdy snadno a nenuceně, jindy náročně, krkolomně. Obrys rozhovoru ale nakonec vyvstal pokaždé.

Info

Soft Machine (uk)
18. 9. 2018 Palác Akropolis, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace