Daniel Nádler | Články / Reporty | 23.12.2019
Rapový svět neměl ponětí, že se J.I.D zařadí mezi jednoho z nejprominentnějších rapperů své generace, když ho J. Cole přibral pod křídla Dreamville Records před dvěma lety. J.I.D si od svého mentora vzal to nejlepší z přednesu a skládání rýmů, ale zároveň si zůstal vědom svých atlantských kořenů. Následné přirovnání ke Kendricku Lamarovi se mu nevyhnulo, hlavně díky hlasovým dispozicím, barvě hlasu a vysoké, místy až šišlající poloze.
Bohužel, na rozdíl obou velikánů mu stále chybí sebejistota na pódiu, což se projevilo i v Roxy. Kombinace nesmělého prvňáčka, z něhož vyzařuje vděčnost a pokora, je jedna věc, nejistota vkrádající se do nejednoho songu ta druhá. Obzvlášť pomalé a zpívané části byly z počátku poněkud nejistou výplní, při které fanoušci nevěděli, co mají dělat. Naopak rychlé pasáže, kde vyniká tempo a přesná flow, byly zarapované snad ještě lépe než studiové verze tracků. Jenže to byl ten problém – vzhledem k jejich náročnosti se J.I.D soustředil příliš na techniku a nedbal na celkový pódiový výkon. Takhle to probíhalo několik songů, dokud všechno nepřerušily problémy s aparaturou. J.I.D se v té době věnoval fanouškům v předních řadách. Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.
fotogalerii z koncertu zhlédněte tady
Od té chvíle nevypustil jedinou vteřinu. Fanoušky bombardoval jedním hitem za druhým (Off Deez, 151 Rum) a poslední patnáctiminutovku věnoval pouze albu Revenge of the Dreamers II. To už J.I.D uvolněně poskakoval z jednoho konce pódia na druhý a korigoval nespoutané publikum. A to, že mu vypadlo nějaké to slovo z textů/jazykolamů, čert to vem. Fans si nakládal i tím, že je mátl nepatřičnými samply na začátku songů, aby sledoval, jak rychle se chytají. A ti mu zobali z ruky.
Celkově, nebyl to ten nejlepší výkon, na jazyk se draly superlativy, ale i řeči o lepším průměru. Bylo znát, že někdo dorazil na žánrovou klasiku a někdo zase na soudobý zvuk. J.I.D své hudební kvality zúčtoval na poslední desce, ale na živáku bude muset ještě zamakat.
J.I.D (us)
20. 12. 2019 Roxy, Praha
foto © Sebastian Vošvrda
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.