Články / Reporty

Něco mezi (J.I.D)

Něco mezi (J.I.D)

Daniel Nádler | Články / Reporty | 23.12.2019

Rapový svět neměl ponětí, že se J.I.D zařadí mezi jednoho z nejprominentnějších rapperů své generace, když ho J. Cole přibral pod křídla Dreamville Records před dvěma lety. J.I.D si od svého mentora vzal to nejlepší z přednesu a skládání rýmů, ale zároveň si zůstal vědom svých atlantských kořenů. Následné přirovnání ke Kendricku Lamarovi se mu nevyhnulo, hlavně díky hlasovým dispozicím, barvě hlasu a vysoké, místy až šišlající poloze.

Bohužel, na rozdíl obou velikánů mu stále chybí sebejistota na pódiu, což se projevilo i v Roxy. Kombinace nesmělého prvňáčka, z něhož vyzařuje vděčnost a pokora, je jedna věc, nejistota vkrádající se do nejednoho songu ta druhá. Obzvlášť pomalé a zpívané části byly z počátku poněkud nejistou výplní, při které fanoušci nevěděli, co mají dělat. Naopak rychlé pasáže, kde vyniká tempo a přesná flow, byly zarapované snad ještě lépe než studiové verze tracků. Jenže to byl ten problém – vzhledem k jejich náročnosti se J.I.D soustředil příliš na techniku a nedbal na celkový pódiový výkon. Takhle to probíhalo několik songů, dokud všechno nepřerušily problémy s aparaturou. J.I.D se v té době věnoval fanouškům v předních řadách. Nevím, jestli zrovna tahle situace mu dodala kuráž nebo co se v něm zlomilo, ale pak bylo všechno jinak.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tady

Od té chvíle nevypustil jedinou vteřinu. Fanoušky bombardoval jedním hitem za druhým (Off Deez, 151 Rum) a poslední patnáctiminutovku věnoval pouze albu Revenge of the Dreamers II. To už J.I.D uvolněně poskakoval z jednoho konce pódia na druhý a korigoval nespoutané publikum. A to, že mu vypadlo nějaké to slovo z textů/jazykolamů, čert to vem. Fans si nakládal i tím, že je mátl nepatřičnými samply na začátku songů, aby sledoval, jak rychle se chytají. A ti mu zobali z ruky.

Celkově, nebyl to ten nejlepší výkon, na jazyk se draly superlativy, ale i řeči o lepším průměru. Bylo znát, že někdo dorazil na žánrovou klasiku a někdo zase na soudobý zvuk. J.I.D své hudební kvality zúčtoval na poslední desce, ale na živáku bude muset ještě zamakat.

Info

J.I.D (us)
20. 12. 2019 Roxy, Praha

foto © Sebastian Vošvrda

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Přátelství, co nestárne (Justice)

Kristina Kratochvilová 25.12.2024

Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace