Martin Řezníček | Články / Reporty | 07.02.2017
Fronta od Roxy až do Revoluční vypadala hrozivěji, než jaká ve skutečnosti byla. V Krkonoších na lanovce člověk někdy čeká ještě o fous dýl. A člověk si aspoň mohl ještě dát opáčko před zkouškou z dechových nástrojů... Tak od nejmenšího k největšímu: trubka, pozoun, saxofon a (teď bacha!) bombardón. Mimo definici jsou samozřejmě bicí, ale Lucky Chops je kvintet, a to znamená pět. Možná teď namítnete, že Lucky Chops je přece šest. Ne, litujeme, váš drahý saxofonista Leo P se hodlá naplno věnovat svému projektu Too Many Zooz, a tak se s kapelou po třech letech společného koncertování rozloučil. Otázka byla nasnadě: Dokáže zbylých pět mužů udržet show na stejné úrovni i po rozchodu s růžovým mohykánem?
Nic jiného než nástup v poklusu se od Lucky Chops čekat nedalo. Kýbl energie chrstnutý do obličeje se slovy „Good evening, Prague!“. Čtveřice dechů hnaná kupředu strojově přesným bubeníkem, občas podmáznutá basovým samplem, který ale zaniká pod největším nástrojem v rukou toho nejmenšího muzikanta na pódiu. (Není to tak vždycky?) Setlist se trochu slévá, protože ty nejznámější covery jsou z velké části nahrazovány autorskými skladbami, které mnozí slyší prvně. Utkví houpačka Miami a moment, kdy pozounista Josh Holcomb oznámí song od Beatles. Helter Skelter!
Později vypráví, jak utratili všechny peníze za karty Dungeon and Dragons a že „D&D are awesome!“. Většina přítomných asi moc netuší, ale proč by nesouhlasila, když je celý večer tak mistrně hecuje. Další autorská skladba se pomalu rozrůstá a Holcomb se opět chytá mikrofonu a diriguje publikum do trojzpěvu. Epické finále skladby ale vyznívá trochu naprázdno, kapele přece jen víc sluší romanticky rošťácká poloha buskerů z newyorského metra. Ve finále jako by si to uvědomili a hrají šedesát let starou Stand By Me nebo mix Danza 2016, hravě kombinující diskotékovou Danza Kuduro s Can‘t Stop od Red Hotů a Eye of the Tiger.
Absence Lea P nebyla tak zásadní, jak někteří škarohlídi předpovídali. Ano, v choreografii se mu nikdo nevyrovná, ale nasazení ansámblu, hecování Joshe Holcomba a nakažlivé nadšení předávané z publika na pódium - z pódia na publikum na něj dalo zapomenout. Chemická reakce, která se aktivovala přenesením pouličního hraní na klubové pódium, zatím ještě nespotřebovala svůj katalyzátor.
Lucky Chops (us)
5. 2. 2017, Roxy, Praha
foto © Peter Fulop
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.