Nejlepší texty Full Moonu 2024: Tápající výsadkáři (Historie českého R&B: Od Rottrové po Charitonovou, od Korna po Cristovaa)

Na letošních cenách Anděl se trochu mimochodem ocenilo i české R&B. Do Síně slávy uvedla akademie Jiřího Korna. Nehranou úctu k němu i současné generace vyjadřuje post Bena Cristovaa, který zveřejnil na svém Facebooku v roce 2018 k příležitosti vystoupení s Kornem na stejném ceremoniálu před šesti lety: „Ten pocit, když stojíš vedle legendy, jako je pan Jiří Korn a dáte spolu song, který sám napíšeš.“ Přes několikagenerační rozdíl obě výrazné persony domácí pop music spojuje progresivní přístup a zájem o aktuální zvuk a dění v hudbě, na které reagují. Významným prostředkem jejich vyjádření se stalo právě R&B, které neutěšitelně nasává vlivy za svými hranicemi.

To přináší problém vymezitelnosti. Ve čtyřicátých letech bylo pro R&B charakteristické piano, výrazné basové linky a repetitivní bicí, v další dekádě se přidala akustická kytara a saxofon. Uplyne dvacet let a vedle dalších nástrojů se objevují experimenty se synkopami, v osmdesátých letech přichází synťáky a inspirace elektronickou hudbou, a nakonec ho proroste hip hop a určí jeho dnes převažující podobu s výrazným rytmem, synťákovou melodií a jemným vokálem. Stejně dobře do historie žánru můžeme zařadit Nata Kinga Colea, Raye Charlese, Arethu Franklin, Jamese Browna i Marvina Gaye, kapely jako Kool & the Gang či Boyz II Men, R. Kellyho nebo Beyoncé, v padesátých letech přecházelo R&B plynule do rock 'n' rollu, v sedmdesátých zase do disca.

Nálepka R&B byla do roku 2000 v domácím prostředí známá pouze zasvěceným, téměř nikdo si ho navíc nespojil s úslovím rhythm and blues používaným v šedesátých letech a jeho výskyt v médiích byl sporadický. V případě potřeby si tisk vystačil se souhrnným, nicméně vágním, označením pop. Než se u nás žánr dopracoval na dnešní úroveň, promo materiály a titulky v hudebních magazínech objevily mezi interprety spočitatelnými na prstech několik králů a královen českého R&B. Reálný stav byl o poznání skromnější a vývoj více než pozvolný, přestože domácí R&B můžeme vystopovat i v minulém století.

NÁHODNÍ PRŮKOPNÍCI

Úsvit českého R&B najdeme za socialistických časů v předělávkách západních hitů. Určitě je třeba zmínit Michala Prokopa a skupinu Framus Five, kteří zazářili na 1. československém beatovém festivalu v roce 1967, stejně jako na dalším ročníku stejné akce o rok později. Album Framus Five + Michal Prokop je plné předělávek zásadních hitů té doby, najdeme zde hned tři od Raye Charlese, ale také Prokopovu autorskou věc Blues in Soul. Do podobného ranku můžeme částečně zařadit i Soulman Deža Ursinyho, jejichž skladby známe všichni z Pelíšků.

Rhythm and Blues se ale dařilo i v Ostravě, kde se skupinou Flamingo, později Plameňáci, působila Marie Rottrová. Ta na přelomu šedesátých a sedmdesátých nazpívala skladby Blues řetězů nebo Já se ti vracím, tedy coververze Arethy Franklin, respektive Diany Ross. A výčet R&B umělců, které Rottrová takto uvedla v našem jazyce, dvěma královnami rozhodně nekončí. Jsou nazpívané s citem středoevropské popové zpěvačky, která o původu předělávaných skladeb určitě nějaké povědomí měla, byť některé imitace citoslovcí typických pro afroamerickou hudbu zůstávají úsměvná. Rottrová s Flamingem slavila také úspěch na Československém beatovém festivalu, s Michalem Prokopem ji spojuje to, že s následnou postupující normalizací její repertoár rychle směřoval do bezpečného popového pokojíku.

O poznání zručněji zpracovaný výsledek nalezneme o více než dekádu později u Jiřího Korna. V průběhu osmdesátých let se na jeho deskách odráží fascinace aktuálním děním v populární hudbě na opačné straně Železné opony, přestože občas svébytně. „Podle mě absolutně předběhl dobu. Když jsem se díval na jeho tvorbu, ty pohyby, break dance,“ hodnotil Ben Cristovao pro web Novinky.cz. Je pravda, že některé pasáže desek 24 stop nebo Před odchodem vypni proud můžeme směle označit za první domácí autorské R&B moderního střihu, ačkoliv stejně tak na nich najdeme funk nebo new wave. V Československu 80. let šlo bezesporu o futuristické počiny.

Jeden by řekl, že sametová revoluce, konec socialismu, následný neřízený proud západní popkultury do našich končin a nikým nekontrolované tvůrčí vyjádření podnítí také bujení hudby s afroamerickými kořeny. Češi jsou po období šedi hladoví po kterýchkoliv novinkách, v hitparádách nalezneme nejznámější jména jako Michael Jackson a jeho sestra Janet, Whitney Houston, Mariah Carey nebo Mary J. Blige. Kdo se chce pídit do větší hloubky, může naladit MTV nebo německou televizi VIVA.

Jenže interpreti hudby afroamerického původu se na české scéně ujímají pomaleji, než k tomu vybízí podněty a R&B je na tom snad nejbídněji. Právě černé základy osvojované bílými Středoevropany a snaha vyjádřit své zkušenosti touto formou ji v očích veřejnosti ocejchuje trapností. Domácí snahy jsou nemotorné, a je to znatelnější, čím méně jsou jejich původci zasvěcenější do standardů žánru. S různou mírou úspěšnosti přebírají charakteristické znaky a postupy, ale chopí se jich jako lidé, pro které jde o variaci popu, nikoliv o svébytný prostor.

Když po začátku nového milénia do velkých médií proniknou první významnější české pokusy o R&B, jsou tím poznamenané. Trojice Black Milk měla mezi sterilním estrádním popem rozpoznatelný sound, ale než o českou odpověď na Destiny‘s Child upgradovala prototyp dívčí kapely. Skladby jako Modrej dým nebo Sedmkrát jsou spíše taneční pop. Lépe si v tomto ohledu vedly desky Sámera Issy a Toma Malara, dolů je ale stahovala strojenost. Je otázkou, zda by to bylo jinak při spolupráci s jinými lidmi, jelikož producenti jako Daniel Hadl nebo Michael Jay se orientují převážně na běžný spotřební pop. Recenzent alba Black Milk v časopisu Muzikus svým hodnocením shrnul obecněji platnou situaci: „Nikdo kapele neodpáře jasnou pěveckou schopnost každé ze tří členek. Nikdo jí nevezme dobrou práci na aranžích skladeb. Schází ale uvěřitelnost.“ Pateticky řečeno, postrádají duši.

CHLÍPNÁ KRONIKA

Lépe jsou na tom skromné pokusy, které přichází zdola. V nultých letech se v našich končinách překotně prodírala z undergroundu do mainstreamu hiphopová subkultura, kolem které se sem tam mihnul R&B zpěvák. Bohužel je jich málo, a ještě méně vydávají vlastní nahrávky. David Čokoláda se proslavil vokály na deskách PSH, Oriona nebo Kontrafaktu, sólově ale nikdy netvořil. Jeho kolega Gipsy aka Radoslav Banga se po projektu Ramonis blýskne na poli R&B ještě jednou, zato pořádně. V roce 2005 přichází se zlomovým albem Rýmy a blues. Můžeme se vysmívat, že ho pojal lopaťácky, ale na nedostatek uvěřitelnosti si stěžovat nemůžeme, spjatost s hip hopem potvrzují featuringy od českých a slovenských raperů. Deska je živelná, hravá a… chlípná. Časopis Filter ji smetl ze stolu jako okázalou sbírku sprosťáren s argumentem, že implementování vulgarit známých v americkém R&B nepůsobí autenticky ale trapně. Musicserver byl o poznání shovívavější: „Samozřejmě že texty jsou klišé a samozřejmě že jsou strašně sprosté, ale co? Budou to snad poslouchat nějací puritáni? O tom všem přece život v klubech je, ne?“

Rozpaky vyvolávají i snahy formulovat stejná sdělení jako americké vzory. „Obecně zpívat R&B v češtině je složitější. Texty v tomto žánru jsou buď přehnaně sladký, anebo naopak hodně sexuální. A zazpívej tohle česky,“ říká o pár let později v rozhovoru pro Bbarák Martin Svátek, další zpěvák, jež nazpíval refrény pro Vladimira 518 nebo Refewa. V něm lidé tušili velký potenciál, ale v průběhu let se s jeho slokami setkáváme sporadicky. „Jo, Gipsy to udělal, ale mám pocit, že si z toho dělal prdel,“ dodává v textu Svátek. Jak zpívat o lásce a sexu, vyhnout se přitom umělé popové cudnosti, ale zároveň nepůsobit trapně vulgárností? Kde jsou interpreti, kteří netvoří jen svátečně?

Na sousedním Slovensku je situace o poznání lepší. V tu dobu tam už tvoří nadaní interpreti jako Tina, Kmeťoband, Tony Popovič nebo Mišo Biely s uvěřitelnými výpověďmi. Disponují významnou posluchačskou základnou rekrutovanou z řad fandů hip hopu, s jejímiž představiteli spolupracují a vytváří dojem familiárnosti. V Česku nemůže být na začátku desátých let o stálicích českého R&B řeč, natož o scéně. Souvisí to snad s chabým podhoubím v podobě zdejší hiphopové subkultury? Zatímco slovenský rap prorostl celý tamní éter, ten český hitparády neokupuje. Roste pomaleji a odlišně.

BEN JEDE BOMBY

Jediným zajímavějším hráčem na poli českého R&B je v tu dobu Dannie. Ta koncertuje s kapelou Sixin, do povědomí se zapsala hostovačkami na skladbách Vaša od Čistychova nebo Má milá od Pio Squad, na hiphopovém Radiu Spin uvádí pořad R&B Nite Fever. Když ji v roce 2011 vyšel debut Colors of Light, časopis Report ji označil za první, kdo v Česku zvládl R&B, a její projev porovnával s Aaliyah a Janet Jackson. V jejím repertoáru převažuje angličtina, v tuzemské historii žánru je ale svými aktivitami nezanedbatelná i přes zapadnutí, nehledě na to, že pomáhá rozvíjet talenty svých kolegů. „Benova ségra Bianca chodila na koncerty Sixin a jednou za mnou přišla, že její brácha je v talentový soutěži a nutně potřebuje učitelku zpěvu,“ vypráví Dannie na Musicserveru. Řeč není o nikom jiném než o Benovi Cristovaovi, který se v tu dobu účastní Superstar. „Řekla jsem jí, ať ho pošle za mnou. Tak ke mně Ben začal chodit na hodiny a časem se ke mně přidal v rádiu,“ vzpomíná v rozhovoru zpěvačka.

Ben Cristovao tehdy patřil mezi výrazné účastníky, díky releasům nezapadl ani po skončení talentové soutěže. Pro jeho kariéru se ale stal klíčovým až beef se zpěvákem Rebell Reprezent. Ten nahrává na Cristovaa diss, který nemůže být adresnější. Vzhledem k tomu, že se nese v duchu klasického rapového výboje, tak se oponent rozhodl odpovědět stejným způsobem. Jak Cristovao přiznává, nejprve se musel naučit rapovat. Výsledný track Prdel zaobalil elegantně, svůj terč ani nezmiňuje. Podstatnější než výsledek samotné půtky, je dopad skladby na jeho tvorbu. V pořadu Real Talk říká: „Pokud bych ho dnes potkal, tak bych mu minimálně poděkoval, (…) protože mě donutil pracovat s textama ještě dál.“ Na následných skladbách je znát, že přes rap začal více experimentovat se svým vyjádřením. R&B nemusí být přeslazené ani sprosté a v českých textech se dá vyvarovat trapnosti, v podání Cristovaa na desce Made in Czechoslovakia zní uvolněně a civilně.

Shodou okolností se ve stejné době prosazují globální hvězdy jako The Weeknd nebo Drake, kteří propojují rap a zpěv zcela přirozeně včetně hodnot obou žánrů. Ve hře jsou k dispozici prostředky, zdravý tlak i možnost projevit emoce, jelikož díky internetu oslabily vize ideálního produktu velkých nahrávacích společností. „Ty hranice už dneska nejsou nikde. Raper zpívá, zpěváci rapují. Beru obojí, nemám žádnou škatulku, kterou bych se potřeboval prezentovat,“ říká v rozhovoru pro Headliner raper a zpěvák Calin. Ani ten se ve svých textech neštítí pocitů vyplývajících z běžných situací i různých rolí, které si v nich osvojuje: v některých skladbách vystupuje jako romantik, v jiných jako macho, jednou je na dně, jindy se mu daří. Jako kterýkoliv člověk z masa a kostí.

NEUSTRNOUT NA MÍSTĚ

Bourání stereotypů vymezujících spektrum emocí, které je možné vyjádřit v R&B, může vést i k bourání stereotypů v odlišné sféře. Annet X se na své druhé desce vypisuje z vzteku i hrdosti. „Prožívala jsem první větší vydělané peníze a najednou jsem začala chápat i polohu těch kluků, kteří o tom rapují mnohem častěji. U holek to tady člověk neslyší, protože jsme vychovávané, že máme být mnohem víc diplomatické, slušné a klidné,“ líčí v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Je důležité si uvědomit, že před tím, než se z R&B stala hlásná trouba milostného tokání a zlomených srdcí, ve svém předmoderním období řešilo osobní finanční úspěchy a neúspěchy nebo společenské postavení. Texty, jež nepřímo upozorňují na genderovou nerovnost, jsou maximálně sympatickým návratem ke kořenům.

České R&B už není ostrov s několika tápajícími výsadkáři. Nachází se zde lidé, kteří jsou se svou přeslazeností, vulgaritou nebo nemotorností na pokraji relevance. Ale také ti, kteří jsou nadaní a pracovití a těm se shodou šťastných okolností dostává nejvíce pozornosti. Zároveň se nezdá, že by interpreti byli omezení jedinou škatulkou. Ben Cristovao, Calin i Annet X kromě blízkého rapu produkují tracky s přesahem do taneční elektroniky, výlety do jiných žánrů nejsou v případě R&B interpretů ojedinělé. R&B ostatně ustrnout na místě ani nedokáže.