Jakub Béreš | Články / Reporty | 13.05.2016
Z celkem nenápadné akce uprostřed týdne pro pár desítek lidí ve foyer smíchovské MeetFactory se vyklubal jeden z nejosobitějších koncertů poslední doby. Sesterské duo Taraka a Nimai Larson naplno využilo výhod malého prostoru a během koncertu se doslova spřátelily s návštěvníky, kteří během vystoupení přestali být pouhými pozorovateli a stali se nedílnou součástí show.
Na poslední chvíli přišitý support z ústecké Mumie OwL sice vkusně zaplnil prázdné místo, nicméně publikum na hvězdu večera příliš nenažhavil. Indietronika ve své surové podobě postavila mezi posluchače a kapelu zeď, přes kterou bylo těžké proniknout. Vystoupení nakonec působilo stejně abstraktně jako výstava ve vedlejším prostoru, pro kterou duo neúmyslně vytvořilo perfektní soundtrack. Odtažitost muzikantů i posluchačů pookřála v momentu, kdy OwL představili cover verzi Kavinského Nightcall. Následný singl Better Me konečně padl na úrodnou půdu.
Na pódiu se nejprve objevil bubeník s neonově zelenými pruhy na obličeji a v lesklém stříbrném plášti. Sestry Larsonovy jej následovaly v neméně křiklavých outfitech. Hned na úvod přišel nejnovější singl Now Is the Time of Emotions, který do sálu vnesl uvolněně rozdováděnou energii, jež publikum neopustila do poslední chvíle. Prince Rama ve své tvorbě bourají všechny žánrové hranice a stereotypy, když jejich zvuk se pohybuje na pomezí psychedelického art-pop-punku okořeněného podivnou estetikou ve stylu Ariela Pinka. Prince Rama si taktéž dávají záležet na vizuální prezentaci, a tak mimo extravagantních kostýmů koncert doprovázely projekce, které jako by vypadly z plakátů festivalu Creepy Teepee.
Sestry Larsonovy strhávaly genderové hranice, když s publikem komunikovaly skrze filtr, který měnil ženský hlas na mužský, stejně tak nabourávaly hranici mezi interpretem a divákem. Publikum opakovaně zvaly na stage, části písní zpívaly mezi lidmi a neustále s nimi přátelsky komunikovaly. Vrcholem nového partnerství bylo, když trio přišlo na přídavek v županech a nechalo první řady zaplnit celé pódium, kde spolu pak všichni dohromady hráli hru „never have i ever“, která je ideálním bořičem komunikačních ledů. V tu chvíli jako by se všechny stylizované vrstvy rozpustily a na pódiu stáli tři staří známí, jejichž neonový make up najednou už nepůsobil tak odlišně.
Prince Rama (us) + OwL
11. 5. 2016 MeetFactory, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.