Newyorské metro v Roxy (Too Many Zooz)

Trio Leo Pellegrino, Matt Doe a David „King of Sludge“ Parks se dalo dohromady díky Manhattan School of Music, ale proslavila jej až dráha buskerů v newyorském metru. V roce 2014 se nahrávka jejich skladby To the Top ze stanice Union Square dostala na YouTube a dnes má přes 5 milionů zhlédnutí.

Too Many Zooz se z metra přesunuli na pódia a do studií (v roce 2016 vydali první LP Subway Gawdz), ale newyorské podzemí úplně neopouštějí. Jejich vlastní styl „brass house“ totiž vykrystalizoval právě tam ve snaze zaujmout kolemjdoucí, kteří přichází do metropole z nejrůznějších koutů světa. Brass house tak kombinuje jazz, funk, rock, africké rytmy a mnoho dalších hudebních stylů a naživo už jsme ho mohli slyšet v roce 2015 na Colours of Ostrava nebo na trenčínské Pohodě.

V zaplňujícím se klubu to před příchodem Too Many Zooz rozbalili Marching Gang, kombinující elektro s bubny. Marching Gang založili bývalí členové seskupení Marimba Live Drums a na jejich vystoupení bylo vidět, že dělají konečně ten styl hudby, která je baví. Čtyři kluci poskakující po pódiu se svítícími paličkami dokáží vyprodukovat pulzující show a nevadí, když nějaká rána padne vedle. Marching Gang střídali skladby čistě bubenické s kusy odkazujícími na drum’n’bass, R’n’B nebo funky a s hostujícím saxofonistou.

fotogalerie z koncertu tady

Marching Gang vyklidili pódium, na kterém téměř nic nezůstalo, a nastoupil King of Sludge s bicí soupravou, Doe s trubkou a hned za nimi Pellegrino s barytonsaxofonem ve fialovém kožichu. Party mohla začít. Kožich na Pellegrinovi moc dlouho nevydržel a po jeho odhození se mohl naplno věnovat svým saxofon oplodňujícím pohybům. Too Many Zooz spustili zostra a vypadalo, že si za celý večer nevydechnou ani oni, ani publikum. A nakonec to byla pravda. Parks si jel celý večer svou africkou rytmickou linku v pozadí a před ním se odehrávala nástrojová debata Doea a Pellegrina. Celá show proběhla téměř bez jediného slova, ale Pellegrino nám toho hodně sdělil svým saxofonem. Co dokáže vyloudit za tóny v kombinaci s tanečními pohyby, se zdá až fyzicky nemožné.

Na „odpočinkovou“ skladbu vytáhl Pellegrino třpytivý tenor a Doe zase vyměnil trubku za syntezátor, což byla příjemná změna. Už před koncertem vyvstaly obavy, jestli jejich produkce nebude příliš vyřvaná nebo stereotypní. Dost toho bylo, ale až pár minut před koncem. Nicméně doma si to nepouštějte – to musíte zažít.