Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Poslední červnový víkend se břehy a okolí rybníku ve Svitavách proměnily na dění třináctého ročníku přehlídky současné, nejen elektronické hudby. Rosnička přivítala interprety z Argentiny, Španělska, Anglie, Rakouska, Slovenska a také skvělý výběr z domácí scény. Line-up čítal přes třicet kapel, projektů a djs rozložených do dvou dní. Festival se výrazně zmenšil, kvalita a veskrze současná dramaturgie zůstala.

Na doporučení jednoho z návštěvníků do auta balím ke stanu i kolo a pojímám víkend jako hudebně-rekreační výlet a průzkum Svitavska. Nedaleký bikepark Peklák v České Třebové skýtá vymazlené singletraily, skryté skalní městečko Toulovcovy Maštale jsou zase ráj pro náročné přírodní trekaře a působí jako blažený únik z dusné, rozpálené betonové džungle velkoměsta. V pátek odpoledne už ve stanovém městečku panuje prázdninová atmosféra, z areálu na protějším břehu doléhá melodický minimal set Bernard & máúcta. Rodinky na paddleboardech, dlouhovlasé páry plavoucí četnými chaluhami, vůně indických tyčinek a pobíhající psi, labutí rodinka mezi stany, výsvit slunce po dešti. Téměř idylický začátek.

„Poplav za mnou,“ volá jeden chlapec na druhého. Mezi lidmi jsou hlavně svěží hudby chtiví mileniálové, zetkaři i boomeři, technaři, kulturní iniciativci. „Na co se nejvíc těšíš?“ slyším ze stanu. „Půjdu na random, kam mě to zavede.“ Otevřený mindset má řada lidí. Červánky se odráží v rybníce a červená stroba už blikají z pod stanu, kde je Rosnička.klub stage, která hostí většinu živých vystoupení.

PŘÍBĚHY PRO TŘETÍ TISÍCILETÍ

Společná show GTA Houbou & Carter reprezentuje Butterclub a aktuální brněnský rapový swag. Druhý zmíněný rychle rapuje citlivé česko-anglické texty do nabassovaných trapových beatů, zprvu trochu unavená show s pár výpadky na half playback postupně graduje. Čerstvou krev na majku znají a ocení převážně mladé tváře. Druhá stage ausfart.les je zasutá o 150 metrů dál mezi stromy, pátek patří futuristickým groovům i atmosférickému technu, ty vyrůstají spolu v zákoutí temného lesa. Koncept dvou stagí funguje dobře, zvuk se příliš nebije, člověk se nevyhne hluchým místům mezi sety a přebíháním. Spousta lidí a komunit jen tak beseduje, užívá společný čas.

Vystoupení Mutantů hledajících východisko se setkává s výtečnou odezvou díky kombinaci rovných 4/4 samplů, rozlámaných a živých bicí. Stálice alternativního rapu má stále prst na spoušti doby a představuje album Puma. Show hlasitě schvaluje i nejmladší generace, silný moment přichází s rituálem, kdy Honza Vejražka klečí na kolenou a zve lidi pod sebou na cestu imaginace. Nesedí mi jen rockovější pasáže, banální frázování, co se snaží oslovit lidové masy. Producent TMA s ikonickou trojicí krabiček hardwaru od Elektronu redefinuje poslední album Xylitol v live setu a strnulý dav na progresivní elektroniku hned nereaguje, podobně jako synchronizované led trubice od Laser Hazer. Nahřívají se postupně. Slyším breakbeatové rytmy, tavící obvody k industriální straně, vidím hutné atmo, matné tváře, blikající náušnice tanečnic. Kouzelnický klobouk a siluety v mlze rodící se ve tmě.

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo – apo-anihilační xanaxové kvílení, kombo Olivera Torra, rapera Michala Plodka (ex-bílej kluk) a vizuálního umělce Reality Congress vidím poprvé. Příběhy pro nové milénium.

VYSOKOOKTANOVÁ KVALITA

Oolongbru a jeho set jede skvěle, prostě svěže kurátorská, výjimečná selekce s řadou nevydaných věcí a bezešvých přechodů, rozdílných bpm, zajímavý, progresivní zvuk, na který se zároveň skvěle tancuje. Awoo představují sugestivním sound design alba Lost. Lidi nejdřív neví, jak do toho tancovat, v půlce je to chytí a naladí, chtějí přídavek té vysoce oktanové kvality.

S oolongbru pak máme debatu o djingu, Yuku, dystopii, naději a třetí světové. Nevíme, kam to směřuje. „Když nejsou bpm restrikce, když nejsou omezení, hudba přichází a je nekonečná, je toho nepřeberně všude,“ povídá Jef oolongbru. A podobný přístup cítím v dramaturgii Rosničky. I když stále převládá rovný beat, zdá se, že je výběrová a řídí se impulzy a intuicí. Vidím holografické laserové vzorce v retromlze technooptimismu. Michael Mayer zahajuje oslavu kolínského vydavatelství Kompakt stylově, suverénně melodicky, label na festivalu slaví třicet let od založení. Ban Jarnet provádí syntetickými zákoutími tracků minulosti a na závěr Barnt, dle některých nejlepší techno set noci.

RETROFUTURISTICKÝ NÁTLAK

Sobotu začínám česnečkou v bufetu, plaváním v rybníku, kratším cyklookruhem k prameni řeky Svitavy a průzkumem hezkého lomu Mrtvák v Březinĕ. Jestli je někdo hodně fresh, jsou to Hihihahaholky, nová generace dívčího DAMU rapu na vlně bezprostřednosti, chytlavosti, talentu, souhry. Lidi taky vřele přijímají nové singly i perfektně sehraný materiál z chystané desky brněnských Ghost of You, která má vyjít na podzim a představuje eklektickou kolekci indie rokenrolu, jazzu, funky i blues. Frontman je takový český Oscar Jerome, umí dlouhý bluesový tón a kapela je instrumentálně ve výborně formě, všichni členové si potrpí na stylové sluneční brýle a pestrobarevné košile.

Jednou z dramaturgických raritek je projekt Oscilloscope Music, tvrdě experimentální záležitost, místy šíleně efektivní, jindy monotónní a samoúčelná. Jerobeam Fenderson a Hansi3D jedou živě analogové osciloskopy a vysokorychlostní vlnové lasery a posílají publikum do interdimenzionálního geometrického prostoru. Statický crowd pozoruje spektákl a jen u několika z nich zaznamenám výrazné kývání hlavou do rezonujících vln. Tufi žijící v Berlíně a původem z Argentiny doplácí na trochu neučesaný mix a slot kryjící se s Mojmir, ovšem závěr jeho setu patří aktuální tvrdé postklubové dekonstrukci, inspirované latino tech experimenty. Zamrzí, že oslovuje jen několik znejistělých postav.

Návrat na pódia zažívají Moimir Papalescu & the Nihilists. Ti slíbili ustřelit mladému publiku hlavu, a to se jim daří a možná při tom ničí i pár starších bubínků. Naživo album Mystery Women in Acid Pools šlape současně a retrofuristický nátlak Le Petite Sonji a Hanka J. Manchiniho s živým saxofonem je žhavým aktem, který spojuje. James Cole působí jako rapový exponát s dědkem djem za zády, nikam nespěchá a veze se na beatech s kyselou basou jako císařpán. Repertoár best hitů i nové desky DOWN4LIFE docení i mladá gen Z. Pořád to tam je, i když nejsem fanoušek Supercroo, jen konec okolo druhé ráno už je trochu pozdě. Coroa Novoa je postava španělské artové scény, jede nefalšované deep hypnotické techno s provokativními vokálními samply. Klasické membrány mlhy, hvizdot a laserokresby, dunění přes celý horizont, jižanský tlak. Baví tak půlka a pak už vábí stan. Snění a špunty do uší.

ROZMANITOST JAKO ZÁKLAD

Gastro Panelka z Lulče servírovala celý víkend výborné cold brew a asijskou fúzi. Potěšil stánek s kombuchou a ovocné mixy,nepotěšila absence horkého čaje a kávy. Občas zachyběla třetí, chillout stage. V kontextu české festivalové scény vyčnívá mix dj setů a živých kapel, obsahově s přesahem do alternativy a občas k výraznému experimentu. Sympatické je místo a cením mladý a odvážný pořadatelský kolektiv, otevřené a podporující město Svitavy, které toho jinak kulturně moc nepodniká.

Pořád se jedná o unikátní nevýdělečný menší festival dělaný srdcem, který se snaží bourat stereotypy, přeje různosti a pestrosti jak v hudbě, tak v životě. Festival, za nímž stojí půlka lidí z Brna. Někteří říkají, že pátek byl zábavnější, jiní ne. Každý si přijde na své, ať už je jedná o rap, progresivní elektroniku, nebo indie kytarovky. S přáteli chutná (nová) hudba lépe a s kapkou něčeho tvrdšího zřejmě taky. S odjezdem nespěcháme, kolektiv Rákosí servíruje nedělní pohodovější sety na baru. Bavíme se s brněnským djem Hento, který má plné kapsy vtipů a mikinu s pandou od slimáčího slizu. Test na drogy od policajtů při odjezdu nepotěší, bouřka a ochlazení jo. Za rok? Až lajnap a žabáci napoví.