gaga | Články | 24.10.2013
Zatímco We Delete; Erase doslova čpí matematikou zabalenou do nelítostně hardcoreového zvuku a Wrestling Moves jsou tím nejpravděpodobnějším důvodem k tomu, že Native kdy byli nazváni indie kapelou, Orthodox stojí kdesi mezi a vlastně mimo. Jsou to Native – špinavý zvuk, výrazné, uřvané vokály, nesnadná aranžmá. Ale najednou se tu objevuje zvláštní prvek, na který jsme nebyli zvyklí, ani připravení. Native otřásli vlastním světem a z post-hardcore matematiky se z ničeho nic vyloupla jakási niterná melancholie, která se sice schovává za tvrdé kytary a silný rytmus, ale přehlédnout ji nelze.
Word City, první track je trochu jako zjevení vůči tomu, co zainteresovaný posluchač zná jako ty dravé, ostré Native. Ne že by se dravost vytrácela, jen nečekaně uvolňuje prostor zamyšleným, jemným kytarovým sólům. Čiší z toho trocha patosu, čiší z toho snaha udělat krok stranou, ale rozhodně to není vykročení špatným směrem. Nová poloha kapely, kterou je nemožné zaškatulkovat. A od Word City se začíná odvíjet příběh desky, jejíž nálada stoupá a klesá stejně příkře jako vozítka na horské dráze. Je to neustálá schizofrenní konverzace dvou (a více) aspektů jedinečné osobnosti. Nejprve se ke slovu dostane zádumčivá nota, jíž hned v zápětí nenápadně sebere mikrofon srdcové hardcore s prudkým a neúprosným rytmem, těžkou basovou linkou a pronikavě ostrými kytarami, které se nevtíravě přelévají z jedné polohy do druhé. Jednou vysoko, po chvíli nízko. Na okamžik do toho řežou hlava nehlava a následně si hrají s mírnými, lehkými melodiemi, působícími jako nebeská hudba bloudící v postapokalyptických ruinách.
Dialog pokračuje celou desku, jen s každým dalším songem se rozdíly v názorech stírají, zjevná kontradikce je stále agresivnější. Závěr Coin Toss zabloudil do efektního, uspávacího postrockového fade outu, plynule přecházejícího do Books on Tape, která unylému motivu přidá přiměřenou dávku razance, po níž přichází další dějství zvukových experimentů, v nichž se člověk překvapeně ztrácí. A stejně neuceleně vyzní i dvě poslední Kissing Bridge a Sixty Seven, které i přes svůj citelný náboj a znatelnou převahu agresivnější stránky Native nenacházejí jednoznačnou polohu, tudíž ji nenalézám ani já.
Horská dráha pokračuje nahoru a dolů a stejně tak se Native na Orthodox pohupují. Up and Down.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.
redakce 13.11.2024
Filmové tipy od programové ředitelky kameramanského festivalu.