Jakub Béreš | Články / Reporty | 14.07.2018
Zaplnit klub v letní sezoně je vždycky obtížnější než jindy, většina kapel objíždí festivaly a klubům se spíše vyhýbá. Neosouloví The Internet udělali výjimku a na svou první tuzemskou zastávku si vybrali místo Colours of Ostrava, kteří koncert organizovali, pražský Lucerna Music Bar. Seskupení kolem zpěvačky Syd a producenta Matta Martianse, kteří se spolu potkali u hiphopového kolektivu Odd Future, vzniklo v roce 2011, když se oba rozhodli, že nechtějí jen spolupracovat s ostatními členy gangu na jejich projektech, ale chtějí mít i svůj vlastní.
The Internet přijeli pár týdnů před vydáním čtvrté desky Hive Mind, a tak představili i pár nových singlů. Hned zkraje vystřelili svižný Roll (Burbank Funk), který rozpohyboval klub pozitivní funkovou energií, a ta v něm už zůstala. Syd mohla střídat jeden pomalý break-up song za druhým, ale na rozjeté náladě to neubralo. Možná za to mohlo nazvučení mikrofonu, možná to, že většinu skladeb s ní zpívali i ostatní z kapely, ale kromě jejích sólových písní se Syd ztrácela ve sborovém zpěvu a v rozjetých bicích.
fotogalerie z koncertu tady
Vlastně bylo úplně jedno, že vokalistka nezní tak dokonale jako na nahrávkách, koncert poháněla nezastavitelná flow kapely a přirozený způsob, jakým americká partička komunikovala s publikem. Kromě Syd patřila přední část stage Steveu Lacymu, který si krom několika společných písní střihl i trojici vlastních hitovek z loňského Dema. Skladba Ryd patřila k jednomu z vrcholů – Lacy ji odezpíval s kytarou a mikroportem, aby se dostal co nejblíže k fanouškům.
Nechyběly největší hity jako bublající Girl nebo Special Affair, jejichž jednoduché refrény představovaly jasné singalongy, publikum se ale chytalo i na méně známe kousky. The Internet přesedlali z těžkých R&B zadumaných beatů na funkové riffy a jejich show to jenom prospělo. Z průkopníků LGBTQ soulu se tak s novou deskou stává odlehčená pozitivní kapela, ovšem stále s názorem.
The Internet (us)
10. 7. 2018 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Petra Jansová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.