Radka Bednarzová | Články / Reporty | 08.08.2022
Do Katovic se vracím ráda a obzvlášť jsem si oblíbila jejich rekreační zónu U Tří rybníků, kterou tvoří vodní plochy obklopené stromovím. Tentokrát jsem měla namířeno do areálu letiště místního aeroklubu, takže bez romantiky.
OFF je označován jako jeden z největších festivalů alternativní hudby v Evropě. Láká fanoušky indie, rocku, metalu, punku nebo hip hopu. Vzhledem k tomu je areál roztomile maličký, což má i svoje nevýhody, parkovat jsem musela u dva kilometry vzdáleného obchoďáku.
Polská metalová skvadra Gruzja měla připravenou show, při které přecházel zrak i sluch. Hřmotné bicí a kovový zvuk kytar se staly kulisou pro vystoupení hned čtyř zpěváků s mocnými chrapláky. Frontman zvolil vymazlenou image absolventa tanečního kurzu ve vybledlém obleku, pak tu byl svalovec, kterého byste nechtěli potkat v podchodu. Část repertoáru převzal Ježíš po čtyřicetidenním půstu a vše dovedně doplňovala postava v burleskním kostýmu. Kříže byly všude, na gruzínské vlajce i na čele frontmana. Hudebníci zdánlivě bezcílně bloudili pódiem a vyvolávali dojem pitoreskního divadla, ne tak úplně zvládnutého principálem. O tom, že to Gruzja s metalem nemyslí až tak vážně, svědčilo několik téměř popových kousků. Gruzja mají své publikum, a to bylo spokojené.
fotogalerii z festivalu zhlédněte tady
Prošla jsem poloprázdným letištěm. Stage stály poměrně blízko u sebe, cesty lemovaly toitoiky, gastrozóna lákala bary, hospůdkami a rozličnými stánky s občerstvením z celého světa. Vše probíhalo v poklidu, jako by se nehýbali lidé ani vzduch. Uklidňující atmosféru nenarušili ani anglicky zpívající domácí Oxford Drama, kteří jako by vyšli ve vytahaných džínách a mikinách ze zkušebny na střední škole. Ale jejich pohodový pop-rock zněl hodně dobře.
Jako z jiného světa byli Mdou Moctar šířící pouštní hudbu Tuarégů. Začali ve třech a se třemi nástroji, flétnou, bubínky a „etno“ kytarou. Brzy je doplnil basák, bubeník a klávesista, aby spolu předvedli skladby rockové, ale i bezmála swingové. Nastolená pohoda byla předzvěstí věcí příštích.
Iggy Forever
Najednou se vzduch rozechvěl, jako by se setmělo, opona se roztrhla. Američtí The Armed rozjeli svou show. Nadupané bicí, bleskurychlé kytary, pořádné chrapláky. Na pódiu se skákalo, kytary kmitaly vzduchem. Nic na to nezměnilo ani to, když se zjevila éterická blondýnka s blyštivou maskou na obličeji. Jakmile vzala do ruky mikrofon, proměnila se v krvelačnou strigu. Frontman skočil do kotle a nechal se jím unášet, objevily se náznaky moshpitů.
Areál se začal zaplňovat. Projít gastrozónou nebo uličkou kolem toalet se stalo pekelným zážitkem a mělo dojít na nejhorší. Před půlnocí se sešli na jednom místě úplně všichni, nešlo stát jinde než na cizí noze. Iggy Pop, „otec punku“ sice oslavil 75. narozeniny, to mu však nebránilo, aby zpíval, tančil, pózoval, svlékal se, řídil publikum a rozhlížel se, kam by skočil šipku. Jeho opakované pokusy nechat si svrchní část těla zahalenou byly zbytečné, lidi pod pódiem byli na hraně extáze. Lust for Life je rozžhavilo do běla, při skladbě The Passenger už zpívali a skákali i Popovi vrstevníci. Devadesátiminutová zpocená show byla hodná o generace mladších zpěváků.
Britská sekce
Punkoví Crows jsou jasným důkazem, že Iggy Pop má následovníky. Mladí, neklidní, rychlí a s velkým elánem dělat zábavu. Frontman neváhal seskočit do lidí, jen břišáky jsme neviděli. Později se obloha zbarvila červánky, mezi nimi prosvítaly poslední sluneční paprsky. A ticho rozervalo zběsile rychlé kytarové sólo Yard Act. James Smith se přihlásil k polským kořenům a následně dal průchod textům vycházejícím z každodenního života mladého Brita. To vše v chvatném tempu.
Hlavní slabinou festivalu bylo zázemí pro fanoušky. Skromný areál letiště prostě nemůže poskytnout dostatek místa pro všechny, otravné byly nekonečné fronty v gastrozóně, před záchodky i před nádobami s pitnou vodou. Navíc způsobovaly zácpy mezi stagemi. Na druhou stranu Off Festival dává příležitost vedle hvězd světového formátu méně známým interpretům, a to je jeho velkou předností.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.