Opuštěné nádraží: únorově v březnu

Pohlavní životy siamských dvojčat se Zuzanou Stivínovou a Anitou Krausovou v MeetFactory je prvním divadelním uvedením nového románu Irvine Welshe. Lesbická trenérka fitcentra Lucy a nadváhou a depresí sužovaná umělkyně Lena žijí v americké Miami. Jejich životy se nečekaně protnou po náhodné noční přestřelce. Láska, kalorie, zvrácenosti, křehké vnitřní životy navenek tvrdých žen i pohlavní život siamských dvojčat. To vše v číslech, jimiž je Amerika posedlá… Líbilo by se mi, kdybych si mohl přát, tlustší Leny a lehce zkrátit.

8 GB tvrdýho porna ve Vile Štvanice v podání Divadla Letí s Annou Polívkovou a Petrem Vaňkem. Citlivá komedie nahlíží do soukromí lidí, kterým ve štěstí brání strach z intimity a kteří se neumějí odhalovat. On je ženatý, ona má dvě děti, oba jsou nešťastní a rozhodnou se s tím něco dělat. Jejich cestu za štěstím sledujeme od nedůstojného seznámení na internetu, přes trapně rozpačité poznávání, které je třeba přepít, až po vystřízlivění, po němž zůstane jen bolest hlavy… Je to takový 3 v 1 = trapný, smutný, legrační až směšný. Prostě jako sám život.

A nyní dvakrát ze Studia hrdinů.

O slavnosti a hostech - inscenace na motivy scénáře k ceněnému českému „trezorovému“ filmu z roku 1966. Podobenství o lidské konformitě, o tom, za jakou cenu je člověk ochotný přizpůsobit se společenské poptávce, aby mohl být šťastný a zapomenout na události, které zdánlivě nemůže ovlivnit, aby mohl žít a přežít. Co když se ale najde někdo, kdo nechce přistoupit na pravidla společné kolaborace, viny a lhostejnosti? Co s ním, když odmítá laskavé pozvání k slavnostní tabuli? Divadelní provedení snese srovnání s tím filmovým, redukce počtu postav nevadí, využití třech místech Studia hrdinů je příjemným zpestřením. Změna hostitele na hostitelku i její obsazení Evou Salzmanovou mi nepřišlo povedené, stejně tak Michal Kern, jako Rudolf, za svým filmovým předobrazem zaostává, je málo drzý a zákeřný. Skvělá byla Ivana Uhlířová, možná až příliš. Méně výrazné herectví by určitě prospělo celku. A nakonec: chápu, proč byl film zakázaný - soudruzi ho nepochopili, stejně jako mnozí v divadle. Vlažný a rozpačitý potlesk znamenal, že ani dnes si s ním diváci nevěděli příliš rady.

Skugga Baldur - moderně převyprávěná legenda o zákeřném tvoru skugga-baldurovi, kříženci kočky a lišky. Prostý příběh o lovu lišky v exotické oblasti věčného ledu je zároveň básní v próze s ekologickým podtextem a také ho lze vnímat jako filozofické zamyšlení nad odvěkým bojem dobra a zla, zločinu a trestu či soucitu a opovržení. Trošku jsem se toho obával, ale nakonec jsem byl nadšený. Pokud by vás nezaujal vyprávěný příběh, i jen výkon Terezy Hofové, za který získala cenu Divadelních novin a nominaci na „Radoka“, sám o sobě stojí za návštěvu.

Nejvíce radosti a mé doporučení má představení Svatojánská noc v Divadle D 21. Jde o autorskou inscenaci (iniciaci) o hledání rajského místa na Zemi, inspirovaná motivy z děl Mircei Eliada. Tentokrát použiji hodnocení Lukáše Holubce (i-divadlo): „Působivá inscenace, u které je však potřeba naladit se na stejné kosmické rytmy jako účinkující. Jiří Ondra předvedl křehkou sondu do tajemného světa Štefana Vizira, jehož krásně hravým výkonem ztvárnil Petr Pochop. Magická atmosféra příběhu o ztracení, hledání, spasení a lásce je největší devízou představení. Onu poetickou náladu navíc zdůraznila živá hudba a povedená scéna. Přičteme-li podmanivou a elegantní Anitu Krausovou, všestranného Filipa Šebšajeviče a věrohodnou Stelu Chmelovou, jedná se sice o těžce uchopitelnou, ale o to více okouzlující inscenaci. Přijďte do tajného pokoje Sambôôô.“ A když si v sále sednete na správné místo, dostanete kávu.

Malé divadelní last minute: Hoří v Meetfactory směřuje k derniéře - už jen 31. 3. a 23. 4.

Neznámý génius, který inspiroval Káju Saudka. Výstavu Reklamní plakáty i delší tvorba Bohumila Konečného konanou ke 100. výročí narození můžete vidět v návštěvnickém centru Plzeňského Prazdroje v Plzni do 31. března. Konečný byl mistrem dynamických dobrodružných ilustrací a kreseb krásných žen. Ilustroval knihy Foglara a Batličky, proslavil se i jako autor reklamních plakátů a propagačních materiálů pro firmy Tesla, Baťa, Barum, Jablonex, Sigma anebo Plzeňský Prazdroj. Svými pin-up girls – vnadnými kráskami, které pomáhaly propagovat exportní výrobky – proslul po celém světě. V době, kdy pro domácí trh maloval budovatelské plakáty s Dědou Mrázem, pro kapitalistickou cizinu vytvořil přes 200 plakátů ve stylu tzv. „americké reklamy”. Výstava je zdarma, ale tak nějak se počítá, že nějakou tu kačku utratíte v pivovarské restauraci.

Stihl jsem těsně několik výstav, které už skončily, zmíním proto jen jednu ještě aktuální: Sonda 1 – Příběh slovenského (post)konceptuálního umění v Domě U Kamenného zvonu (do 24. 3.) Výstava představuje jednu z klíčových tendencí moderního a současného slovenského umění, vzniku a vývoje konceptuálního a post-konceptuálního umění v horizontu posledních padesáti let na Slovensku, tedy od neoficiální scény 60. let 20. století až po legální výtvarnou platformu po roce 1989. Už jen z hlediska historického přehledu je asi dobré vidět, ale jiné výstavy GHMP mi udělaly větší radost.

A na úplný konec TATA 30JS v DOXu (končí už 25. 3.).