Anna Mašátová | Články / Reporty | 09.10.2016
Support Role odvolán pár hodin před koncertem, večer je tak v režii kanadského ansámblu Casual Smokers, vedeným písničkářem a multiinstrumentalistou Benem Caplanem. Je libo balady, kde ďábel práská bičem, vztahy se hroutí, jako když luskne prsty, lká se i kleje zároveň?
To všechno tahle parta snadno dokáže, navíc s černým humorem, který ocení nejen škodolibí Češi. Strahovská Sedmička našlapaná po poslední místečko, je znát začátek akademického roku, prozatím nepropitá kapesné a stipendia. Zahraniční studenti tvoří valnou část publika, ale jsou tu i ti, kteří se do Caplana zbláznili v srpnu na Trutnoff 2016. Ale ouha, kdo nedorazil s dostatečným předstihem, vidí přes dav maximálně Caplanovu bujnou kštici, do vzduchu trčící melodiku Taryn Kawajy a vršek kontrabasu Anny Rudick. Jamie Kronick za bicími se dá jen tušit, na dvě stovky příchozích místnost stavěna není a pódium už vůbec ne.
Při pohledu na Caplana v obleku, s brýlemi a obrovskou kšticí se samozřejmě neubráníte myšlenkám na hipster image, hudebně je ale tvorba směskou outlaw country tu šmrncnutého swingem, jindy klezmerem, Caplan sám svírá kytaru, banjo, nebo zasedne ke klavíru. Občas prohodí vtípek, svěří se s žaludeční virózou a myšlenkami na zrušení pražské zastávky, během koncertu ovšem není po nevolnosti ani stopy, kapela jede na výbornou a nijak se nešetří. Dupáky, ploužáky a drsná vyznání lásky, která by v červené knihovně vzbudila úděs.
Když si člověk vzpomene na dalšího židovského chlapce z Kanady, Joshe Dolgina aneb Socalleda, říká si, že na báji o vyvoleném národě něco bude. Oni zkrátka umí, své kořeny neskrývají, naopak je s vtipem umí výtečně začlenit do písní. A živáky? Bezkonkurenční.
Ben Caplan & The Casual Smokers (can)
7.10.2016, 007, Strahov, Praha
Foto (c) Olga Staňková
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
