Dominik Polívka | Články / Reporty | 06.02.2023
V pátek je v Dlouhé vždycky živo. Plno sýrových barů, plno cizinců a lidí, co se chtějí bavit. Prostý hédonismus sem tam zvrátí všímavá dramaturgie klubu Roxy, snažící se přivést relevantní jména aktuální elektronické scény. Francouzký dj a producent Hadone (Jérémy Bonnet) měl českou premiéru. Mladá krev reagující na revival 90s soundu, který míchá techno s tranceovými melodiemi nebo zlámenými beaty. A ozdravný návrat ke kořenům a schopnost míchat více stylů v jednom setu nabourává „kmenovitost“ do sebe zahleděného techno rybníčku.
Večer otevíral tuzemský Hugorieri, ale kdo chodí do klubu na jedenáctou? Jednoduché, svižné techno zkoušelo první návštěvníky. Vyjma hlavního sálu byla otevřena i druhá mini.musik stage, která sloužila jako chill zóna, ve které však zřídka kdo pobýval. Výměna za uzavřený balkón nad tanečním parketem se nabízela pokaždé, když člověk zkoumal hru světel a vizuály klubu. Led pásky na stropě synchronně rozsvěcovaly parket do různých barev, strohý stroboskop a souhra laseru s vizualizacemi promítanými na celou plochu stage skvěle ladily s hudební produkcí. Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou. Akce tak chvílemi vypadala jako after party maturitního večírku.
Klub zůstal i na Hadoneho poloprázdný. Ze čtyř playerů zabral tři a na nich pak rozehrál svou paletu hutných kicků. Dvouhodinový set byl dravý, bez promlk a oddechu. Z dynamických 140 BPM neubral, ale ani nepřidal, což byla v rámci jeho stylového rozsahu škoda. I přesto Hadone svůj set neustále šperkoval různými efekty, výkruty a loopy s lehkostí a přesností mistra. Publikum tancovalo kolem něj na stagi, parket byl plný sotva ze čtvrtiny.
A to byl kámen úrazu celého večera, kde se celkový vibe publika a jeho nedostatek míjel s hudebním potenciálem nadějného dje a pečlivě připravenou, protlačovanou atmosférou akce. Ani dobrý zvuk, ani bezchybné vizuály nedokázaly člověka dostatečně vtáhnout. Dobré techno pro špatné publikum? Příště snad důstojněji.
Hadone (fr)
3. 2. 2023 Roxy, Praha
foto © Libor Galia
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.