Podzim v Hradci (Jazz Goes to Town 2024)

Hradec Králové v posledních letech osciluje mezi kulturní pustinou a energickými snahami oživit místní scénu. Jazz Goes to Town je skvělým příkladem převahy druhého pólu, bohužel je to jedna z posledních velkých akcí před zimní hibernací. Od postupného skončení několika oblíbených klubů je častým problémem organizátorů najít správné místo pro akce. Nejen s tímhle se organizátoři jazzového festivalu, který letos slaví třicáté narozeniny, dokázali popasovat.

První den festivalu. Je slunečno, přes den jásám nad posledními barevnými střípky babího léta, tenhle týden jako by muzika rozjasnila s městem i jeho počasí, alespoň na chvíli. Hradec je považován za jedno z nejzelenějších měst v Česku, laťka sice není moc vysoko, ale mít místo na podzimní procházky je příjemné. Často je tedy nejpříjemnější a nejvýhodnější se vydat na místo činu pěšky. Ke zvážení je jízda na kole, cykloinfrastruktura tu není k zahození a cestou z koncertu se může hodit osvěžit se čerstvým vzduchem.

Začátkem nabízí festival diskuzi s dvěma exdramaturgy a tím současným: Martinem Brunnerem, Zdeňkem Závodným a Michalem Wróblewským. Je řeč nejen o historickém průběhu festivalu, ale i o jeho celkovém konceptu a současném směrování. V minulosti byl v některých ohledech Jazz Goes to Town přístupnější pro domácí publikum třeba i kvůli produkcím v místních hospodách, posluchačem se tedy mohl stát kdokoliv, kdo se ocitl ve správný čas na správném místě. Postupně začaly převládat ambice nedělat z festivalu jen další lokální akci, ale několik dní hudby, za kterou by se lidé sjížděli i ze zahraničí.

ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ

Velké téma pro organizátory je opět otázka prostoru. Už od svého zrodu se produkce neodehrávala na jediném místě a migrovala různými kousky města, z části protože žádné takové místo, které by bylo vhodné pro všechny produkce, zkrátka nebylo a není k dispozici, z části je právě kouzlo těch několika dní v možnosti zažít různé hudební styly v symbióze s různými prostory. Každý z nich funguje jinak a je vhodný pro jiné koncerty, bylo využito místních menších podniků, kina, knihovny, divadelního sálu a jedno vystoupení se odehrálo v kostele.

Zahajovací koncert jazzového kytaristy Davida Dorůžky a jeho tělesa je v kavárně Artičok, ve které se často pořádají vzdělávací nebo kulturní akce spíš menšího rozměru. To je pro první večer tak akorát, prostory společně s hudbou nabízejí intimní a příjemné zahájení celého týdne. Všichni zdraví svoje známé, panuje přátelská a milá atmosféra, člověk se cítí vítaný.

fotogalerie z festivalu najdete tady a tu

Středeční odpoledne si krátím procházkami po městě, pořád je hezky, i když počasí je náladové. Před diskuzí a koncertem, tentokrát v městské knihovně, obcházím oblíbená místa v historickém centru, pohled na okouzlující gotickou katedrálu vedle Bílé věže na hlavním Velkém náměstí nikdy neomrzí. Ať má obloha jakoukoliv barvu, se stavbou vytváří vždycky hezkou scenérii. Sousední náměstí bývá mnohem lépe využívané – zatímco na Velkém je jenom obrovské parkoviště a jednou dvakrát za rok trhy nebo jiné slavnosti, na Malém, které auty tolik obydlené není, bývají mnohé komunitní nebo hudební akce. Za návštěvu tu stojí antikvariát a v uličce propojující obě náměstí kavárna Café na kole, která v minulosti také hostovala části programu. Večer v knihovně je pak úplně odlišného naladění než ten včerejší – nejdříve berlínský saxofonista Philipp Gropper s uskupením Philm, pak kapela Tongu. Obojí plné divokých rytmů a barevných improvizací.

O ULICI BLÍŽ

Dalším prostorem je scéna hradeckého Klicperova divadla, Studio Beseda, vrcholem pak představení polského dua Maniucha i Ksawery. Jejich tvorba je postavená na interpretaci tradičních lidových písni z různých oblastí Polska a Ukrajiny. Ksawery Wójciński hraje na kontrabas jako doprovod k výraznému hlasu Maniuchy Bikont, základem je sice lidová píseň, obohacují ji ale o citlivou improvizaci, jak nástrojovou, tak vokální. Některé skladby hráli společně, při jiných jsme poslouchali jenom hlas hudebnice, která nám vyprávěla staré příběhy a bajky o smrti, lásce nebo přírodě. Při poslechu jsem viděla radost jara a zrod všeho nového, červené léto a žně, barevný podzim a smutnou a krutou zimu. Silný večerní zážitek byl dovršen druhým hudebním duem: Maja S.K. Ratkje a Stian Westerhus z Norska, kteří vystoupili ze své běžné zóny elektroniky a noiseu, nám představili svou dramatickou tvář – zhudebněné Shakespearovy texty v doprovodu akustické kytary, varhan a houslí, v hlavní roli vokál. Celé představení bylo ohromně teatrální a intenzivní, pár diváků odešlo, v dalších zanechalo silnou stopu.

První tři večery byly naprosto jiné, každý fascinující svým způsobem – ať už virtuózní kytarová sóla v kombinaci s dechy a starou hudbou, experimentální divoké improvizace a harmonie nebo jemný folklor oblečený do nového kabátu, svého diváka si našly. To jen ukazuje, že se vyplácí odvaha organizátorů vsadit na (nejen) světová jména, na která sice nepřijde celý Hradec, zato je docení posluchači, kteří přijedou cíleně za festivalem. Ambice být evropským formátem jsou na dobré cestě a každým rokem je téhle vizi akce blíž. Jazz Goes to Town nesází na jistotu, nebojí se riskovat.