Jakub Béreš | Články / Reporty | 07.07.2018
Druhý den Pohody přinesl nemálo překvapivých momentů, několik skvělých jistot a bohužel i jedno zklamání – to navíc od jednoho z nejočekávanějších jmen. Ale postupně. Od brzkých odpoledních kapel to v areálu rozjížděli domácí interpreti. Největším tahákem byli Tolstoys, držitelé slovenské výroční ceny Radio_Head za loňský debut Botanika, kteří zaplnili stage mezi dvěma ruskými koly. Kapela okolo zpěvačky Ely Tolstové zvládá jako jedna z mála kombinovat slovenské i anglické texty bez toho, aby přechod mezi nimi tahal za uši, a zároveň si v obou jazycích dokáže udržet svou poetičnost i šarm.
To polští Coals na šarm úplně rezignovali a svou tvorbu od zasněné melancholie v severském stylu posunuli k trendy soundcloudovému rapu. Výsledný postironický hybrid tak unese rapové beaty, akustickou kytaru brnkající na folklorní struny i zpěvačku v brejlích Hello Kitty a normcorových sandálech po babičce, jakož i uštěpačné vtipného multiinstrumentalistu Łukasze. Koncert dne pro zasvěcené první řady, WTF show pro zbytek davu.
Zrušený slot Glass Animals si zabrali jejich krajané Blossoms, neenergický kytarový pop zní jako jedna dlouhá píseň, romantická. Zato Confidence Man servírují rozverný power pop, který si rozhodně s ničím nespletete. Electropopové klišé (žena – mikrofon, muž – produkce) je tady otočené vzhůru nohama a zpěv i tanec obstarávají oba muzikanti. K tomu připočítejte crazy oblečky a veselé popěvky a máte festivalovou senzaci, o které se bude ještě hodně mluvit.
Největším překvapením v line-upu festivalu byl určitě rapper Danny Brown. Bohužel se tenhle horký kandidát na nejlepší show utopil v tichém zvuku a otravných playbaccích, které často prosákly z refrénů i do slok. Situaci nezlepšila ani jeho pověstná maniákální flow, na kterou se na Pohodě jaksi nedostalo. Pro půlku skákajícího stanu bylo vše v pořádku, od interpreta jako Danny Brown by ale člověk čekal trochu víc než průměrnou show.
Totální nasazení musela předvést až St. Vincent s novou show k loňské desce Masseduction. Vizuály lepší jak od The Chemical Brothers a k tomu totálně sehraná kapela, robotické tanečky a sexy kytarová sóla od rockové hvězdy první třídy. Nechyběla romantická balada New York, v které St. Vincent změnila americkou metropoli za Slovensko, i taneční Slow Disco, která zazněla v nové popové verzi. Jasně, tahle show působila místy trochu teatrálně, naštěstí jenom tehdy, když měla upozorňovat na vyumělkovanost dnešního světa. Ženským headline slotem se pyšnil i velký taneční stan, v kterém úřadovala Helena Hauff. Ta by se klidně obešla i bez projekcí, když její set tepal ve zběsilém tempu hned od prvních minut. Pohoda tak znovu dokázala, že hlavní časy na velkém festivalu nemusí nepatřit pouze mužům. Sice to není nová informace, ale dokud line-upy většiny akcí vypadají jako pánské kluby, je potřeba si to připomínat.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.