Pořád je tu tvůrce (Godspeed You! Black Emperor)

Luciferian Towers není slabá deska. Není, ale pokud si to někdo doposud myslel, ve čtvrtek musel změnit názor. V ten den se Godspeed You! Black Emperor představili pražskému publiku, v Arše. Po šesti letech od vystoupení v klubové Lucerně, po letech, které ukázaly, že tahle reinkarnace je doopravdy reinkarnací, nikoli posmrtným záchvatem s vydírajícími tanečky, že teď u vás hrajeme skutečně naposled a na stánku máme raritní kompilačku za pět set.

Luciferian Towers není slabá deska, naopak. Když formace po desetiminutovém intru (inu, tak to s délkami u GY!BE chodí) začíná přehrávat nejnovější materiál, skladby ukazují svou sílu. Nejsou to rozvolněné staré časy s nekonečnem možností, forma působí uceleněji, dává se větší důraz na hlavní téma, vzdušnost zůstává. A s ní i kapelní identita. Personálně má tentokrát podobu osmihlavou, s velkolepou analogovou projekcí v zádech.

Nejnovější materiál přehrávají GY!BE celý, Anthem for No State je nadpozemská. Poté už tóny starší. There was no place like it, in the whole world… neskrývané nadšení, Sleep. Cesta od smířlivého mluveného slova za vypjatostí, za jedním z projevů emočně bohatého univerza, před kterým raději zavírám oči. Je to ale těžké, kotouče nadále běží a krom vizuální pastvy přinášejí do převážně instrumentálního světa společenská témata, nad nimiž oči zavírat nejde. Přivírám a slibuji, že budu bdělý.

fotogalerie z koncertu zde

Audiovizuální působivost a dokonalá souhra smyslů nezanechávají dojem vypočítaného mechanismu. Pořád je tu tvůrce. S houslemi, kytarou, kontrabasem. Kapela nepotřebuje divadlo, stačil by dvorek, jen sehnat osm židlí, dvě bicí soupravy a obří bílou stěnu. I tady by během závěrečné BBF3 vypadaly dvě hodiny jako příliš velká porce, při pozvolném umrtvování zvuku by se ale začalo stýskat. Snad to bude napříště méně než šest let.