Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 06.11.2022
Heilung rostou. Svezli se na vlně popularity historizujících návratů v hudbě a za srdce chytli jak „novopohany“, tak moderní Vikingy i podstatnou část metalistů. Svého času obskurní projekt kořenící rituální zpěvy špetkou elektroniky, inspirující se v temné předhistorii a hrající na zasuté, takřka divošské struny v každém z nás, se dnes proměnil v hudebně divadelní show, která překračuje hranice koncertu.
Jistě, kostýmy a divadelní prvky používala tahle kapela vždycky, ostatně je to jeden z nosných prvků, který je vytáhl až tam, kde jsou. Heilung stoupají na vrchol popularity a jejich performance působí jako naplnění vize, které s touhle skupinou byly odjakživa, jen potřebovaly čas, aby se mohly naplnit.
Od vykuřování pódia bylinami přes úvodní obřad, kdy se na dvacet účinkujících drží v kruhu a společně odříkává, jen tak, bez mikrofonů, modlitbu k všehomíru až po závěrečnou ceremonii, všechno je do detailů promyšlené. Rituál, kde má každý pohyb, každý zvuk a každé slovo svůj smysl. Heilung nám předávají symbolický příběh, který nesou vpřed tu dunící transovní rytmy, tu ambientně se vlnící pasáže, příběh pradávného kmene, vyjádřený tancem a hudbou. Jde o malé rituály v rituálu, instantní cestu do minulosti pro zhýčkaného moderního člověka, z jehož života se vytratilo duchovno. A navzdory vizuální opulentnosti, mnoha účinkujícím, vizuálním hříčkám (buben měnící se ve slunce) a tancům s ohněm to není prázdný spektákl.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Rituál potřebuje správné prostředí, aby se všechno propojilo a mělo kýžený efekt. Heilung to umí – svou magií si před pár let podmanili Brutal Assault i Divadlo Hybernia. Ve vyprodaném Foru Karlín ale jejich kouzlo pouze probleskovalo a dosáhnout až na konec velkého sálu, až do horních galerií bohužel nedokázalo. Nepomohl vynikající zvuk ani dokonalá světla a vůbec technická stránka celé věci. A svůj díl na nedokonalém zážitku mělo i publikum. Neustálý šum, výkřiky v tichých meditativních pasážích, nepochopení, ignorance. A hlavně neúcta vůči lidem na pódiu, kteří to, co dělají, berou smrtelně vážně.
Heilung jako by přerostli sami sebe a jejich kouzlo se začalo poněkud rozplývat. Možná stačilo podpořit intimitu celého koncertu - třeba změnou prostředí. Podpořit onu magii, propojit děni na pódiu s místem, kde ono jeviště stojí. Na operu taky nechodíme do obchoďáku.
Heilung (de)
4. 11. 2022 Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovácsová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.