Přísahám bohu na sedmý blok (Landscapes & co.)

Večer plný tvrdé hudby pro lidi, kteří echt tvrdou hudbu nevyhledávají. Večer, na kterém si můžete v pětadvaceti připadat staří. Na společné tour Landscapes a The Tidal Sleep se objevila Praha a místní No Chance of Recovery už v půl osmé rezonovali sedmým blokem. I když toho chlapci zatím moc nenahráli, určitě v nich vězí potenciál. Nesnaží se sázet na populární „emo hardcore“, ale zapojují i něco invence. Vokál sice zní občas moc romanticky, ne tak naživo, ostudu si rozhodně neudělali. Jen by si mohl příště zpěvák vytáhnout kraťasy ,just sayin‘.

The Tidal Sleep byli hřebem večera. Post-hardcore by už taky mohl leckdo považovat za vyčerpaný žánr, ale s jakou lehkostí a zároveň energií ho Němci servírují, je radost. Jako by Touché Amoré s La Dispute měli potomka, který se vyžívá v No Omega. Během setu nedává pětice na pódiu moc na výběr než děkovat pánu bohu za čočky, protože brýle bych měl už ty tam. V prvních řadách se to snažíme rozhýbat, ale mládež nereaguje, při Smoke And Mirrors si dávám pozor, abych si nerozsekl hlavu o odposlech. I když se některým členům začíná stříbřit ve vlasech, hrají, jako kdyby neexistoval zítřek. Příště už přijedou jako hlavní akt. Přísahám bohu.

Na Landscapes je nejnarvaněji. Vepředu to začíná pomalu vřít a divím se, jak Shaun Milton za mikrofonem může pobíhat v mikině. Kapela předvádí standardní set včetně piruetek a dupání ze strany na stranu, publikum je ale nadmíru spokojené, Shaun se válí po zemi nebo po lidech. Netrvá to dlouho a dojde na sborové zpěvy, každá skladba zasluhuje hlasitý potlesk. Melodické hardcore s pop-punkovými postupy dává vzpomenout na dva týdny staré vystoupení While She Sleeps a Hundredth, Landscapes by to tam slušelo jako na obrázku. Sedmička se rozpouští ve spokojenosti.