Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 24.11.2017
Splněných snů o tom, jak se z floutka stát rockovou hvězdou, je celá řada za poslední půlstoletí. A těch nesplněných, o kterých nevíme, ještě víc. Tyler Bryant tuto frontu čekatelů rozšiřuje, ale na rozdíl od spousty jiných v sobě má to, čím si zaslouží stát se svojí partou The Shakedown na pódiích. Osobní kouzlo, frackovství i muzikanstký talent. A ničeho pomálu.
Bryant a jeho The Shakedown přijeli na strahovskou Sedmičku vyzbrojeni novou deskou a také zkušenostmi s předskakováním takových jmen jako AC/DC nebo Guns n' Roses. Oproti desetitisícovým davům bylo pražské publikum čítající jen pár desítek osob jen nepatrným auditoriem. Výkon, který Bryantova parta předvedla, ale nebyl v ničem chudší. Spíše naopak. Bariéra mezi kapelou a publikem padla hned na začátku koncertu, Tyler Bryant se nebál chodit sólovat do publika. Mladická energie, nepřehlédnutelné charisma i muzikantské schopnosti - ten mladík má rock'n'roll v krvi. Je to slyšet z desek, ale naživo se Bryant mění v zářící rockovou hvězdu - se vším co k tomu patří, včetně drsňáckých póz. Ostatně kapela sama, ač hrající (sice notně tvrdý a ostrý) bluesrock, na sebe neváhala vzít podobu metalové bandy. A publikum jim to vracelo: Nedokážu si vybavit koncert tohoto žánru, na němž by se vstříc zpěvákovi pravidelně zdvihal les paroháčů a hrozičů.
Umění nazvučit klub 007 je na samostatný studijní obor a u Tylera Bryanta se to bohužel projevilo. Hlasitost je v tvrdém bluesrocku na místě, bohužel v takto malém a sevřeném prostoru měla až fyzicky nepříjemné důsledky. Kromě toho, že zvuk (hlavně zpěv) místy až bolel, nebyly některé pasáže čitelné, slévaly se nebo byly utopeny pod duněním bubnů. Přesto se to podařilo udržet v určitých mezích a nedošlo na amorfní zvukovou kouli, která odstřelí sebelepší výkon kapely.
Dojmy jsou tak veskrze pozitivní - a to nejen z pražského koncertu, ale obecně vzato ze samotného Tylera Bryanta. Mladí muzikanti jako on totiž naplňují jeden z veršů Neila Younga: Rock'n'Roll will never die.
Tyler Bryant and The Shakedown (us)
22. 11. 2017, Klub 007 Strahov, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.