Veronika Mrázková | Články / Reporty | 12.09.2022
Austin Antoine se musel narodit pod šťastnou hvězdou. Je skvělý rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer. Při úvodním představení rovnou začal s tím, že „fakt nechceš být bez práce v LA”, ale když už se mu to přihodilo, začal se poflakovat a vlastně ho to baví. Nahrává voiceovery do reklam, protože umí říkat všechny ty rychlé fráze „máte-li o zboží zájem, volejte 0092…“ Chechtali jsme se a zobali mu z ruky.
„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Pro všechny, kteří měli rande, zahrál stejně jako pro ty, co mají rande jen sami se sebou, přece „to je taky cool!”. Neutuchajícím hecováním si nakonec vyprosil nejen sborový zpěv, ale taky pokřikování přání, která pak promítal do vybraných tracků. A ty suverénní falzety! Střídal je s oceánskými hloubkami, soul, blues, pak zase hip hop… Kdyby nepouštěl beaty a atmo do podkresu, neštěžovali bychom si. Chvíle, kdy zpíval a capella, byly nejlepšími toho večera. Výstup otevíral hitovkou Don’t Forget to Dream a jejím samplem jej zase ukončil. Slíbili jsme si, že až zavřeme oči, budeme snít a pak odešel jako Oldřich Nový.
Moonchild jsem objevila relativně nedávno a dočkali se čestného místa v mém snídaňovém playlistu. Pokud bych si je poslechla pozorně, bylo by mi došlo, co se v Akropoli rychle vyjevilo - že podmanivý hlas frontmanky Amber Navran, který po právu zmiňuje mnoho anotací kapely, nerovná se podmanivý zpěv. A že i s podmanivým hlasem můžete zpívat monotónně a bez výrazu.
Jejich repertoár je stejně sladký a pestrý jako obal desky Little Ghost z roku 2019. V podobném retro koloritu byly laděné i hypnotické projekce, které ctí barevnost čerstvě vydaného alba Starfruit. Tříčlenná kapela složená z multiinstrumentalistů odehrála vynikající set a nástrojů zaznělo nepočítaně. Klávesy, akustická kytara, dechy a saxofony s trubkou jely unisono - tohle všechno fungovalo. Neo soul, new school jazz, R’n’B a příjemný groove poprosím zabalit s sebou. Jen jsem ten typ, co potřebuje, aby se zpěvačka aspoň chvílemi odmlčela.
Projev Amber Navran je velmi specifický. Jako by zpívala šeptem, nedělá pauzy, feelingy natahuje mimo takty, nectí fráze a do nekončícího proudu popěvků navíc pouští i samply back vokalistek. Užila jsem si pouze pár songů, nejstreamovanější Too Much to Ask, What You Wanted, zbytek mi splýval. Takže k ovesné kaši si je klidně dám, ale to už bude dílem algoritmu, nikoli vědomá volba.
Moonchild (us) + Austin Antoine (us)
11. 9. 2022 Palác Akropolis, Praha
foto © Libor Galia
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.