Slunce, zrůdy, erotika (Druuna 3)

Vypočítáme-li součin poloměrů jednotlivých objemových jednotek krát 6,28 nebo vynásobíme-li 3,144/3R3, získáme typickou kulovitou hmotu situovanou v zadní anatomické části subjektu nazývaného „žena”, která se vyznačuje…

Pornografie ušla od své prapůvodní kreslené formy pořádný kus kupředu, přes VHS, DVD a přenos digitálního obrazu se začínají objevovat první pokusy o takzvaný virtuální sex. Nejblíže se k němu dá dostat skrze zařízení, jako je Oculus Rift, což jsou brýle pro virtuální realitu, které dokáží uživatele dostat do virtuálního prostředí. Další možností je pak projekce - optická iluze, kdy technologie vytváří virtuální projekci v prostoru. Ze současných firem tuto technologii nejvíce rozvíjí Magic Leap, ale stále je to poměrně nemotorné i poměrně drahé. Nezbývá tedy než opsat oblouk a vrátit se k původní kreslené formě, která v případě Druuny erotiku přenáší do budoucnosti ještě trochu jinak.

Jo, tohle je realita. Veškerý lidský vědění je uložený tady, v obvodech tohohle stroje, v jeho čipech, procesorech, součástkách... Stroje jsou hodný. Milují člověka.

Série Druuna, kombinující filozofické bloumání dystopickou budoucností s naturalistickou přehlídkou sexuálních pudů, odhaluje ve své třetí části základní pravdu: vždycky to bylo o zachování druhu, ať to bylo sebepříjemnější... Po neuvěřitelné cestě plné orgasmů se zmatená kráska probouzí v troskách vesmírné lodi na pusté planetě. S hlavou plnou otázek se vypotácí do světa a pomalu zjišťuje, že je jediným člověkem na planetě a její děloha může být poslední šancí na záchranu lidstva. Paolo Eleuteri Serpieri v posledních dokončených dílech série rozvádí myšlenku mezidruhového křížení do extrému a hlavní hrdinku vhání do náruče nejen oživených zrůd a mrtvol, ale také strojů.

Jak se říkalo těm starým válečníkům, co bránili počestný dívčiny před dračími osidly?

Méně erotiky a více hloubání o životě. Třetí kniha bohužel obsahuje jen sedmý a osmý díl, devátý díl série chybí, není dokreslený. Spousta otázek tak zůstává viset v meziprostoru, včetně té nejdůležitější – nakolik je Druuna ještě člověkem? Samostatný nultý příběh, který knihu uzavírá, je pak především vizuální přehlídkou Serpieriho umění. Realistické obrazy beze slov vtahují čtenáře do světa dýchajícího životem a plného krásy. Nezvyklý kontrast.

Je tu někdo?

Serpieri tentokrát vhání hlavní hrdinku do osidel sexu o poznání méně. Svým způsobem to není až tak překvapivé, protože na cestě časem a prostorem nechal všechny muže zemřít. Pouští se do zkoumání umělé inteligence, jejího využití k uspokojení ženy a nastiňuje, že lidskost může onu UI zničit...