Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 06.05.2023
Joe Bonamassa už dávno není tím zázračným dítětem s kytarou, které před drahnými lety oslňovalo vedle bluesových hvězd formátu B.B. Kinga. Nyní je tou hvězdou sám. Jeden ze současných kytarových velmistrů, podle mnohých možná dokonce to nejlepší, co je aktuálně v oboru k dispozici, se po dlouhých devíti letech vrátil do Prahy a vyprodal Forum Karlín. Oprávněně? Jak se to vezme.
U příležitostných posluchačů blues(rocku) platí Bonamassa za kvalitativní vrchol – a těch bylo ve Foru spousta. Zpochybňovat jeho techniku nebo schopnost napsat chytlavý song, který není – a to ani v živém provedení – jen suchopárnou exhibicí, by bylo trestuhodným kacířstvím. Na druhou stranu, pokud bychom Bonamassu postavili do řady ke „kytarovým bohům“, ať už těm žánrovým, jako je Eric Clapton, Albert King, John Mayall nebo Derek Trucks, nebo těm stojícím mimo, jako Mark Knofler, Jimmy Page nebo z mladší generace Jonny Greenwood, vyplyne jedna věc. Bonamassovi schází vlastní ksicht. Po celé dvě hodiny mi v hlavě blikalo slovní spojení „snaživý student“. Ne, Bonamassa není epigon, jen nedokázal do své, jakkoliv znamenité hry otisknout pocit něco „vyššího“. O to je paradoxnější, že s principálem stál na pódiu též Josh Smith, jeden z nejoceňovanějších bluesrockových hráčů současnosti. A když už dostal prostor – pravda, nevelký –, byl to osvěžující závan svojského přístupu, navíc nepotřeboval co skladbu měnit kytaru. Tohle je jméno, které se vyplatí sledovat.
Nebyl to špatný koncert. Bonamassa se soustředil na skladby z poslední zhruba dekády své kariéry, přimíchal pár coverů, např. podařeně přetvořenou Waitsovu skladbu Jockey Full of Bourbon nebo výborně přitvrzenou Just Got Paid z repertoáru ZZ Top. Nebylo těžké se nechat strhnout. Za Bonamassou stála výborná kapela, kromě zmíněného Smitha si vypíchnutí zaslouží ještě Reese Wynans, hammondkář, který se neodmyslitelně vepsal do zvuku Double Trouble Stevieho Raye Vaughana, sám o sobě legenda. Zvuk byl sevřený, skvěle tlačil, měl energii, klasický formát bluesrockové kapely byl rozšířen pouze o dvojici nadšených vokalistek. I v zásadě krátký setlist o třinácti písních včetně přídavku Sloe Gin dokázal dvě hodiny naplnit bez větších prodlev a proslovů, sólové vstupy rozšiřovaly písně organicky.
Z Bonamassy je dnes velká hvězda. Hraje pro vyprodané sály, kde mu publikum sedí, drží si odstup, hraje soustředěně. Moc dobře si je vědom toho, co dělá. Ale podobně, jako působí jeho studiová nadprodukce trochu mechanicky, odráží se to i na koncertech. Profesionalita není všechno, k nezapomenutelnému zážitku cosi chybělo.
Joe Bonamassa (us)
3. 5. 2023 Forum Karlín, Praha
foto © Jiří V. Matýsek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.