Články / Reporty

Snaživý student Bonamassa

Snaživý student Bonamassa

Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 06.05.2023

Joe Bonamassa už dávno není tím zázračným dítětem s kytarou, které před drahnými lety oslňovalo vedle bluesových hvězd formátu B.B. Kinga. Nyní je tou hvězdou sám. Jeden ze současných kytarových velmistrů, podle mnohých možná dokonce to nejlepší, co je aktuálně v oboru k dispozici, se po dlouhých devíti letech vrátil do Prahy a vyprodal Forum Karlín. Oprávněně? Jak se to vezme.

U příležitostných posluchačů blues(rocku) platí Bonamassa za kvalitativní vrchol – a těch bylo ve Foru spousta. Zpochybňovat jeho techniku nebo schopnost napsat chytlavý song, který není – a to ani v živém provedení – jen suchopárnou exhibicí, by bylo trestuhodným kacířstvím. Na druhou stranu, pokud bychom Bonamassu postavili do řady ke „kytarovým bohům“, ať už těm žánrovým, jako je Eric Clapton, Albert King, John Mayall nebo Derek Trucks, nebo těm stojícím mimo, jako Mark Knofler, Jimmy Page nebo z mladší generace Jonny Greenwood, vyplyne jedna věc. Bonamassovi schází vlastní ksicht. Po celé dvě hodiny mi v hlavě blikalo slovní spojení „snaživý student“. Ne, Bonamassa není epigon, jen nedokázal do své, jakkoliv znamenité hry otisknout pocit něco „vyššího“. O to je paradoxnější, že s principálem stál na pódiu též Josh Smith, jeden z nejoceňovanějších bluesrockových hráčů současnosti. A když už dostal prostor – pravda, nevelký –, byl to osvěžující závan svojského přístupu, navíc nepotřeboval co skladbu měnit kytaru. Tohle je jméno, které se vyplatí sledovat.

Nebyl to špatný koncert. Bonamassa se soustředil na skladby z poslední zhruba dekády své kariéry, přimíchal pár coverů, např. podařeně přetvořenou Waitsovu skladbu Jockey Full of Bourbon nebo výborně přitvrzenou Just Got Paid z repertoáru ZZ Top. Nebylo těžké se nechat strhnout. Za Bonamassou stála výborná kapela, kromě zmíněného Smitha si vypíchnutí zaslouží ještě Reese Wynans, hammondkář, který se neodmyslitelně vepsal do zvuku Double Trouble Stevieho Raye Vaughana, sám o sobě legenda. Zvuk byl sevřený, skvěle tlačil, měl energii, klasický formát bluesrockové kapely byl rozšířen pouze o dvojici nadšených vokalistek. I v zásadě krátký setlist o třinácti písních včetně přídavku Sloe Gin dokázal dvě hodiny naplnit bez větších prodlev a proslovů, sólové vstupy rozšiřovaly písně organicky.

Z Bonamassy je dnes velká hvězda. Hraje pro vyprodané sály, kde mu publikum sedí, drží si odstup, hraje soustředěně. Moc dobře si je vědom toho, co dělá. Ale podobně, jako působí jeho studiová nadprodukce trochu mechanicky, odráží se to i na koncertech. Profesionalita není všechno, k nezapomenutelnému zážitku cosi chybělo.

Info

Joe Bonamassa (us)
3. 5. 2023 Forum Karlín, Praha

foto © Jiří V. Matýsek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace