Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 02.10.2015
Je pozitivní slyšet mladou domácí kapelu, která zpívá česky, její texty mají hlavu a patu a většinu repertoáru tvoří vlastní tvorba. Takovouto jsou Khyr Brothers, sourozenecká banda z Opavy, která se po více než roce vrátila do Olomouce, do Bounty Rock Café.
Rovněž je pozitivní, že Khyr Brothers jdou tak-nějak-mimo současné trendy. Nehrají elektro-pop, nejsou to unylí sladcí písničkáři. Naopak se očividně obracejí k té nejlepší tradici domácího jazz rocku, který míchají s čistokrevným blues.
Páteř repertoáru tvoří vlastní skladby společně se zhudebněnými texty básníků Mikuláška či Kainara a několik skladeb jiných interpretů (např. Špitál u Sv. Jakuba nebo velmi působivá verze ...až srdce usedá, v mnohém překonávající originální verzi Jana Spáleného). Důraz je ale nyní kladen na autorskou tvorbu - tady vidím výrazný posun od jejich předchozího olomouckého vystoupení. Zvuku kapely dominuje příčná flétna, která do hudby přináší až progresivně rockové tendence, vpřed ji pohání přesné a stylu lahodící bicí, kytara osciluje mezi jazzovou jemností a rockovou dravostí.
I když Khyr Brothers tvoří mladí hudebníci, jejich muzikantský um je nezpochybnitelný. Rovněž fakt, že se jedná o sourozence (doplněné "hostem" na basové kytaře), vnáší do hudby i pódiové prezentace specifickou vnitřní chemii, která je v jejich projevu snadno rozpoznatelná. Hraní sourozence Khýrovic viditelně baví, jsou na slibné cestě. Asi nebudou vyprodávat haly, na to je jejich hudba příliš specifická, ale pozornost náročnějších posluchačů si zaslouží.
Khyr Brothers
30. 9. 2015, Bounty Rock Café, Olomouc
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
