Starý a nový Berlín, výtěr hlavy

David Bowie kdysi okomentoval svou spolupráci s Brianem Enem: „Je to, jako by vám byli zas čtyři a byli jste u toho super strejdy, co umí spoustu triků, jako třeba vybírat mince z ucha.“ Pokud je Brian Eno tímhle srandovním strejdou, můžeme F. M. Einheita považovat za slovenským čtenářům jistě známého Majstra N, případně toho trošku zvláštního strejdu kutila, co je pořád zavřený v kůlně, ze které se ozývá rámus, lítá prach a třísky, ale strejda je vlastně hrozně v pohodě a dovolí vám asistovat mu s demolicí kadibudky a nezlobí se, když mu omylem uděláte nepořádek ve skřínce s nářadím.

Na závěrečném večeru Transmediale 2016/Conversation piece byli posluchači a diváci svědky poměrně hlučné „konverzace“ Einheita s bývalým kolegou z Einstürzende Neubauten Andrewem Unruhem a seskupením the Anarchivists. „Vysvětli mi, prosím, co by mělo být zneklidňujícího na napouštějící se vaně.“ Kdo jiný než F. M. Einheit a N. U. Unruh, kteří se spolu na pódiu setkali poprvé po deseti letech a jejichž esencí a jménem jest neklid, by nám tenhle podtitul večera měli vysvětlit.

Možná právě na počest oslavy stých narozenin dadaismu zněl úvodní příhovor Siegfrieda Zielinského, „mediálního archeologa“, teoretika a bývalého profesora berlínské Akademie der Künste, mírně dadaisticky. Taky to mohlo být tím, že mluvil anglicky bez podkladů na papíře a své nadšení a obdiv vůči umělcům rozhodně neskrýval. Konverzaci večera uvedl jako dialog mezi starým a novým, Berlínem minulosti a současnosti, pohyb, neklid a neustálé budování: „Když se [Unruh s Einheitem] v roce 1979 setkali a začali společně rozkládat novostavby.“ Reminiscence je teď, pětadvacet let po pádu berlínské zdi, obzvlášť silná. Na pódiu mistr dílny spolu se znovunalezeným asistentem zaučuje tři nové učně pomocí metodické improvizace.

Část I.: starý a nový Berlín
Dialog začínají učňové the Anarchivists za mixážními pulty, nový Berlín. Je vidět, že domácímu úkolu se věnovali pečlivě. Kromě techna a samplů městského ruchu („Zug nach Hermanstrasse, zurückbleiben bitte!“) se zjevují i záblesky hodin dějepisu, zprávy o teroristech RAF a Ulrike Meinhoff. Po uvedení do současnosti přichází Einheit a Unruh, mistr s asistentem, a krátkým očním kontaktem přejímají velení. F. M. Einheit soustředěně, rytmicky mlátí do ozvučených pružin, jemné rezonance střídají sekající šlehy. Posluchači v publiku složeného z novinářů, studentů a profesorů AdK, jiných teoretiků a náhodných fanoušků konečně chápou původ síly Neubauten v 80. letech. Učňové mají s sebou celou knihovnu, znějí i samply z Armenie a policejní sirény z 1. Maifestspiele (což bylo ostatně avizováno i v eventu). Nálada připomíná album Zeichnungen des Patienten O. T. a dokument Halber Mensch. Na vrcholu první části mlátí Einheit cihly, jednu po druhé kladivem, které si vytáhl ze zadní části z kalhot. Po tom, co rozmlátí (ne)plánované množství (tři), dostatečně rozhází všechny zbytky a prach po kusu plechu a divák se zamýšlí nad tím, jestli už nemá kompletně rozsekaná chodidla z chození po suti naboso, se dění na jevišti zklidní. Frank Martin Strauss si mechanicky odhrne ofinu z čela, ležérně se přesune do přední části hlediště a spokojeně zahlásí „schönen und guten Abend!“. Následně společně s Andrewem zapínají mašinkárium uprostřed pódia, skládající se z několika automatických trhačů knížek, mávátek, točících se mlátících mašinek a pár dalších přístrojů, které nedokážu jednoznačně a specificky charakterizovat.

Část II.: timelapse
Na projekčním plátně se zjevuje psací stroj a u něj sedí Heiner Müller. Obraz se prolíná s timelapse nahrávací session Neubauten, někdy z období Haus der Lüge anebo Tabula Rasa. Učňové tentokrát primárně sledují „přednášku“ a dialog Andrewa s Einheitem. Ten už nemlátí cihly, tentokrát sype sádru (anebo omítku?). Asistent Andrew mezitím bojuje s padajícími perkusemi a rozhazuje řetězy. Anarchivists se znovu trošku hrabou v knihovně a vytahují samply z Zentrifuge a další Maifestspiele (aneb „Kreuzberg Nachtmusik“, jak to označil Siegfried Zielinski). Posh publikum se tváří intelektuálně, všichni ale dostávají úplně stejný, vysoce intenzivní noiseový headcleaner.

Timelapse a výtěr hlavy končí, hudebníci se klanějí a zapínají mašinkárium, aby se diváci, kteří se nonšalantně rozprchnou po místnosti (včetně pódia), mohli pokochat zblízka. V hlavě zůstává tabula rasa, na pódiu destrukce. N. U. Unruh prochází mezi lidmi a rozdává recyklované plakáty z jakéhosi starého koncertu Neubauten, podepsané oranžovým zvýrazňovačem a dopsaným 2016. Jeden shrábnu s vervou pětiletého dítěte u zmrzliny zdarma, děkuji na přibližně stejné intelektuální úrovni a radši se klidím. Andrew se dál baví s publikem, všichni vypadají spokojeně a vyčištěně. Einheit balí nářadí, v jedné ruce pivo. Učňové se ztrácí v publiku. Ozvěny starého Berlína se pojí s novým. Unity. Einheit.