loomerar | Články / Reporty | 20.03.2014
Standby. Na opuštěném kontroleru zahřívajících DJů bliká červeně 120 a přede mnou zní francouzskou angličtinou: „It’s completely analožik. Nice girl though.“ Potom honky tonk piánkem prolétne 8bitový chumel jak z grimeové instrumentálky. Po koncertě se dozvídám, že berlínský Recondite v Neone měl prý „lepší ups & downs“. Oops. Beat goes on and off.
„Nemyslím si, že Chance of Rain zní jako Detroit Techno deska!“ vyjela Laurel Halo v rozhovoru pro Electronic Beats po redaktorovi, který jí s blahosklonností mormonského staršího cowleyho vnucoval obezličky o emoční temnotě LP Quarantine, světle na konci tunelu v podobě dvojky Chance of Rain. „(...)Nakonec, moje emoce nejsou to, co by vás mělo zajímat.“ Pavel Klusák a jeho postřeh „modrooké dlouhovlasé brunety takhle dřív hudbu nestavěly“ potom vyznívá téměř, že nenosily prsenky. Lidovkový doajén dále v předkoncertním článku naznačuje, že genderové stereotypy navěšené na „svatozář“ Laurel po opuštění vokálních partů úplně nezmizely. Promísily se totiž s předsudky o dřevnosti analogové hudby s rovným beatem, navíc cinknuté „intelektuálštinou“. Často připomínané vzdělání Laurel Halo tohle všechno rozsekne silou 909 plácnutí. V Neone se z prvních řad dalo odpozorovat, že kromě hlavního mixu není její hardware repasovaným fetišem, ale celkem standardní a současný. Možnost kyselinového deště se tak nevylučuje, a byť tlakovou tendenci každý znal, stejně se nakonec zadýchal.
Laurel Halo si pěstuje nechuť k popu srovnatelnou s nechutí k linearitě uvažování jak o historii elektroniky, tak o struktuře samotných tracků. „Thrax“ coby stopy, které vedou k photoshopovaným snímkům opuštěného detroitského industriálu. Klavír staví do napětí k obrábění hardwaru, což stvrzuje deska Chance of Rain i v live provedení. Při uhýbání dávkám zásaditých basů a acidových smyček se úskokům dovnitř žánru nešlo vyhnout. Beaty se v klubu roztahovaly podél stěn s VGA nátěrem, kde jako vždy lunchmeatovsky nechyběl nápis „LAUREL HALO“, uřvaný víc než holka se svým „Laurééél“ ze zadních řad. Kompozérka s diplomem dav často nakopla tlukotem vyztuženým groovy trojosminou, aby pak klimax (další slovní opis hudby, který v EB smetla ze stolu) zvětral dřív než třetinka Gambrina z baru. Legendární detroitský klub The Music Institute fungoval jen něco málo přes rok. MISHKA triko s logem Red Wings praví: „Destroy everything.“
Laurel Halo (uk)
14. 3. 2014, NEONE, Praha
foto © Martin Rejsa
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.