Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.05.2014
To, že se na koncertech začíná pozdě, je naprosto normální. Pověstná akademická čtvrthodinka se někdy stává pohříchu neakademickou půlhodinkou nebo dokonce hodinkou. Jakým šokem je pak kapela, která začne hrát na minutu přesně. Ne-li ještě dříve. Přesně to se povedlo v pátek 9. května americké kapele GravelRoad v uhersko-brodském klubu BandR.
GravelRoad (ve složení Stefan Zillioux - kytary, zpěv, Joseph Johnston - basa a Martin Reinsel - bicí) využívají blues - a je to spíše nálada a některé postupy než přímé omílání tradičních dvanáctek - jako základ pro vysoce energickou hudební směs. V ní se potkává garážový rock s punkem, rock'n'rollem i grungem. Blues tak, jak jej GravelRoad hrají, je špinavé, ostré, tvrdé a pořádně hlasité. A má obrovskou sílu a potenciál srovnat klub se zemí. Trochu tak překvapí samotní muzikanti s image slušných, usměvavých hochů, kteří před publikum přicházejí s velkou pokorou. Žádné hvězdné manýry. Kapela hrála s obrovským nasazením, bez zbytečných prodlev či zpomalování. Ke zvolnění docházelo snad jen v odkazování na učitele a vzory - bluesmany T-Model Forda a Junior Kimbrougha, jehož hudba je ale přeci jen éteričtější.
Hrálo se převážně z poslední desky The Bloody Scalp of Burt Merlin (2013), opomenuta nebyla ani předchozí Psychedelta (2011) a nemýlím-li se, sáhlo se dokonce i do debutu Shoot the Devil z roku 2008. Pro obecenstvo bylo možná vystoupení tak trochu šokem, rozčarování se projevovalo občasnými výkřiky "Zahrajte nějaký blues!!!" a také zvláštní, a nejen pro mě osobně nepochopitelnou, neochotou si kapelu po první části koncertu přivolat zpět. Potlesk byl vlažný, ale skupina se tím naštěstí nenechala odradit a vrátila se. V tu chvíli jako by publikum ožilo a nechtělo GravelRoad pustit z pódia. Proti původnímu plánu nakonec zazněly dvě skladby navíc a sahalo se až hluboko k začátkům tvorby sestavy, která začínala coby dvojice, jen ve složení bicí - kytara.
GravelRoad předvedli kompaktní vystoupení, takřka nic nedrhlo, koncert uháněl bleskovou rychlostí kupředu. Klubu BandR se opět podařilo přivézt do republiky zajímavé jméno současného blues. Blues, které má potenciál zaujmout i současné posluchače, kteří jsou odchovaní rockem devadesátých let. GravelRoad ukázali, že spojit punk a blues nemusí být věc tak podivná, jak to možná zní.
GravelRoad (us)
9. 5. 2014, BandR klub, Uherský Brod
foto © Radim Malíček
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.