Tak trochu jiný Islanďan (Júniús Meyvant)

Až budou v srpnu zase teploměry atakovat čtyřicítky, jen málokdo si vzpomene, jak tenkrát na začátku března vítal sluneční paprsky a jak příjemně hřejivé mu připadaly. Stejně tak si jen málokdo za pár týdnů vzpomene na Axela Flóventa, který předskakoval Júniúsi Meyvantovi v Rock Café.

Posmutnělý kluk s kytarou zahrál několik procítěných písních, které vlastně i v tak teplém dni zahřály, bohužel na nich bylo jen pramálo zapamatovatelného - snad jedině že výrazem i melodiemi připomínaly českého písničkáře Thoma Artwaye. Běžnou představu o islandské hudbě však Flóvent naplňuje mnohem víc než hlavní hvězda večera. Meyvant totiž na svých promo fotkách sice vypadá jako archetyp melancholika, jehož jedinou zálibou jsou dlouhé zamyšlené pohledy, jeho písně i vystupování však hovoří o přesném opaku, což potvrdí návštěvníci jeho dvou předchozích pražských koncertů.

Meyvantovy orchestrální skladby ožívají dechy a smyčci, které společně s výrazným groovem přiznávají inspiraci funkem osmdesátých a devadesátých let. V některých je patrná i jímavost folkových balad, nicméně převládá radostný tón, který šestičlenná kapela s přehledem předává publiku. Mezi písněmi zpěvák líčí historky ze svých rodných Vestmanských ostrovů na jihu Islandu a vypráví, že ho napadají písně, třeba když pomáhá manželce s prádlem, nebo mu je našeptávají kamarádi v podivných snech. Nehledě na jejich pravdivost či nepravdivost vyprávěnky fungují a dav se spokojeně řehtá. Najednou si uvědomíte, že za fotkami posmutnělého písničkáře je vlastně rošťák, který si sám ze sebe dělá legraci. Pódium vyzdobené umělými monsterami, fíkusy, dracénami a jinou pokojovou zelení v tomto kontextu vyvolává úsměvy, nicméně působí svěže a stylově – a v předvečer Mezinárodního dne žen vlastně i dost trefně.

Šaškovství nikterak neumenšuje dojem z Meyvanta coby zpěváka a neubírá ani na působivosti některých citlivějších skladeb. Mírně zastřený hlas se chvílemi ztrácí v bohaté paletě zvuků, v podstatných chvílích však svou silou vyniká a celkově tak mezi vokálem a nástrojovou sekcí panuje vyváženost - podobně jako po celý večer mezi humorem a radostí z hudby, která chytá za srdce.