Články / Reporty

Tale of Us a páteční rukopis Roxy

Tale of Us a páteční rukopis Roxy

Jakub Béreš | Články / Reporty | 01.11.2015

V Roxy si známí DJové předávají štafetu jak na běžícím páse a je v podstatě jedno, na koho kdy vyjde. Jistá kvalita je zaručena a pověst klubu stoupá. Organizátoři si drží standard, z něhož nehodlají slevit ani za cenu denní předvídatelnosti.

Tento pátek padlo volba na dvojici DJů Tale of Us. Jeden je z Kanady a druhý z USA, přesto zámořskou scénu opustili a usídlili se v Berlíně. Na rozdíl od tamních techno-houseových producentů a skladatelů své vlivy vrství jinak, barvitě a doširoka, a tak si udržují odstup od minimalem prorostlé metropole, jakkoliv jsou i oni stylově zasaženi. Nejspíše i díky své schopnosti kombinovat zdánlivě neslučitelné proudy dnes slaví takový úspěch.

Úvod setu postrádal WOW efekt, jako by dramaturgie klubu rozdala jasné instrukce, jak si představuje průběh večera. Rozpačitý začátek bez jasného rukopisu účinkujícího dua připomínal spíše party v Ibiza stylu (s hraním na tomto ostrově má duo nemalé zkušenosti) než autorský koncert (může se něco takové odehrát v pátečním Roxy?). Tale of Us brouzdali v mělkých vodách deep houseu namísto odvážnějšího mixu. Plný ponor do beatů nebyl možný kvůli přeplácanému vizuálu, který šel mnohdy proti skromnějším, „komornějším“ částem „skladeb“, nepříjemná byla i jeho neucelenost - obrazce a tvary byly soustavně narušovány zbylým osvětlením klubu, což působilo jako dvě nespolupracující jednotky.

Zato Tale of Us spolu komunikovali skvěle a rozdané karty otáčeli ve svůj prospěch. Set začal nabírat na obrátkách, vybavil sem vám záznam z Boiler Roomu. Každý metr taneční plochy se počítá, a tak tanečníci mohli obkroužit podium, i když tahle varianta nutně potlačovala samotnou dvojici. Ta si dokázala vzít pozornost zpátky v momentech, kdy do éteru vypouštěla nové tracky, i když a právě že ve velkorysejších úpravách vhodných pro danou situaci.

Páteční Roxy obnáší mnoho neduhů, které jsou daní za pořádání prvotřídních večírků. Ty sice přivážejí první ligu producentů, ale celkovým konceptem spíš potlačují jejich osobitost. Celkový zážitek byl impozantní, ovšem v detailech pokulhával.

Info

Tale of Us (us/ca)
30. 10 2015 Roxy, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace