Jakub Béreš | Články / Reporty | 01.11.2015
V Roxy si známí DJové předávají štafetu jak na běžícím páse a je v podstatě jedno, na koho kdy vyjde. Jistá kvalita je zaručena a pověst klubu stoupá. Organizátoři si drží standard, z něhož nehodlají slevit ani za cenu denní předvídatelnosti.
Tento pátek padlo volba na dvojici DJů Tale of Us. Jeden je z Kanady a druhý z USA, přesto zámořskou scénu opustili a usídlili se v Berlíně. Na rozdíl od tamních techno-houseových producentů a skladatelů své vlivy vrství jinak, barvitě a doširoka, a tak si udržují odstup od minimalem prorostlé metropole, jakkoliv jsou i oni stylově zasaženi. Nejspíše i díky své schopnosti kombinovat zdánlivě neslučitelné proudy dnes slaví takový úspěch.
Úvod setu postrádal WOW efekt, jako by dramaturgie klubu rozdala jasné instrukce, jak si představuje průběh večera. Rozpačitý začátek bez jasného rukopisu účinkujícího dua připomínal spíše party v Ibiza stylu (s hraním na tomto ostrově má duo nemalé zkušenosti) než autorský koncert (může se něco takové odehrát v pátečním Roxy?). Tale of Us brouzdali v mělkých vodách deep houseu namísto odvážnějšího mixu. Plný ponor do beatů nebyl možný kvůli přeplácanému vizuálu, který šel mnohdy proti skromnějším, „komornějším“ částem „skladeb“, nepříjemná byla i jeho neucelenost - obrazce a tvary byly soustavně narušovány zbylým osvětlením klubu, což působilo jako dvě nespolupracující jednotky.
Zato Tale of Us spolu komunikovali skvěle a rozdané karty otáčeli ve svůj prospěch. Set začal nabírat na obrátkách, vybavil sem vám záznam z Boiler Roomu. Každý metr taneční plochy se počítá, a tak tanečníci mohli obkroužit podium, i když tahle varianta nutně potlačovala samotnou dvojici. Ta si dokázala vzít pozornost zpátky v momentech, kdy do éteru vypouštěla nové tracky, i když a právě že ve velkorysejších úpravách vhodných pro danou situaci.
Páteční Roxy obnáší mnoho neduhů, které jsou daní za pořádání prvotřídních večírků. Ty sice přivážejí první ligu producentů, ale celkovým konceptem spíš potlačují jejich osobitost. Celkový zážitek byl impozantní, ovšem v detailech pokulhával.
Tale of Us (us/ca)
30. 10 2015 Roxy, Praha
foto © Filip Kůstka
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.