Jakub Béreš | Články / Reporty | 23.05.2017
Občas se stane, že záměrně podcením přípravu a nechám se neznámou předkapelou překvapit až na místě. A občas se taky stane, že nepospíchám tak moc, jak bych měl, i když vím, že začátek koncertu stíhám jen tak tak. V sobotním případě, kdy stage otevíral skotský elektronický písničkář The Pictish Trail, lituju obojího.
Po příchodu do klubu bylo jasné, že jsem nedomyšlenou strategii nezvolil sám. Johnny Lynch pod hlavičkou The Pictish Trail už bavil první příchozí a jeho hudba připomínala mix humoru a stylizace a la Mac DeMaro, přičemž hlasem a tanečnějším beatem evokoval Nicka Murpyho alias Cheta Fakera. Už takhle složitou situaci navíc zamotal singlem After Life, který připomíná ohrané melodie z poslední desky Tame Impala. Ale nějakým zvláštním způsobem tenhle dort od pejska a kočičky chutnal lépe než se může zdát. Nesourodé písně byly totiž polévány lahodnou humornou polevou, v níž jste našli barevné pončo, vtípky o Eurovizi i povzdechy nad brexitem a situací ve Skotsku, které by si dle Lynche zasloužilo hlasování o nezávislosti.
fotogalerie z koncertu zde
The Pictish Trail bavil spontánností a nepředvídatelností natolik, že jste mu bez váhání odpustili ohranější beat i hlasové nedokonalosti. Zato British Sea Power jeli minimálně první půlku na autopilota a jejich radostným písním chyběla uvolněnost a hravost, které jsou základními kameny jejich folkového kytarového popu schovávajícího za indie nálepku. Atmosféru proto museli nahánět jinde. Například pódiem osázeným zelenými rostlinami, mezi kterými vykukovaly zahradní sošky pelikánů a volavek, jež působily nápaditě, dokud na nich něktěří členové kapely nezačali v závěru jezdit.
Druhá půlka se vůbec nesla v podivně uvolněné atmosféře. Začaly se hrát chytlavější songy (Waving Flags, Keen on Trying) jak ulité na odpolední festivalová pódia. Kapela toho sice moc nenamluvila, ale aspoň začala reagovat na publikum. To si koncert opravdu užívalo až v momentu, kdy skupina povolala dva dvoumetrové medvědy, s nimiž chtěl každý tancovat nebo si na ně sáhnout, udělat si fotku. Pouťová zábava měla úspěch. Oproti předešlé části, v níž dostala větší prostor i houslistka a její vokál dobarvující pánské unisono, se však jednalo o velmi pomíjivý zážitek.
British Sea Power (uk) + The Pictish Trail (sco)
20. 5. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.