Anna Pleslová | Články / Reporty | 08.11.2015
Když se v roce 2009 klučina s bídnou postavou, obratlem navíc a vlasy jako oškubaná panenka vynořil z amerických hudebních vod, málokdo tušil, že vidíme archetyp hipstra. Tohle slovo k nám tenkrát ještě ani nedorazilo. Darwin Deez ale už v té době jel se svým knírkem na vlně ironie, pastelových barev a úzkých džínů, jeho extrémně jednoduchá hudba vždy dokázala pobavit, a přitom jen tak neomrzela. Jdete ráno běhat do Central Parku, slunce vás hřeje do zad, stavíte se pro koblihu ve vašem oblíbeném obchodě s deskami, k tomu potkáte přátele a společně se zasmějete. Přesně taková je hudba brooklynského rodáka - pozitivní, chytlavá, i s vážnějšími texty o nepovedené lásce.
Jeho pražský koncert byl umístěn do Chapeau Rouge, což je ideální místo pro face to face zážitek. Jako předkapela zahrály Peluché. Holčičí trio z Londýna, směsice Tame Impala, Florence & The Machine a Sex Pistols. Docela jim to šlapalo a rozhodně nenudily, vidět za bubny a s kytarou ženské stvoření je osvěžující změna. A bubenice si sem tam pískla do klarinetu.
Poloprázdné Chapeau se pomalu, ale nenápadně plnilo, Darwin Deez s kapelou přišel do narvaného klubu. Jediný, kdo neměl knír, byla basačka. Začali nacvičeným synchronizovaným tanečkem a diváky naladili, v průběhu večera předvedli ještě tři taková vystoupení a vždy se to setkala s nadšeným potleskem. Začali jednou z nejznámějších pecek Constellations, všechno bylo dobře, jen Darwinův hlas trochu zanikal. V průběhu koncertu se to zlepšilo, a tak se publikum mohlo chytat v refrénech. A taky se chytalo. První řady plné cizinců a hlavně afroamerických dvojčat s obrovským afrem tančilo jako kartáče v automyčce, „you are a radar detector“ už zpívalo celé podzemí. Darwin v přestávkách bavil publikum příběhem o „mysterious couple in front row“, klučina se svou slečnou to vzali s humorem.
Darwin Deez zahrál většinu z nejpovedenějšího debutového alba, ale i pár songů z druhého a singly ze současného Double Down. Skvělý zážitek zaskákat si na takové „odrhovačky“ v době plné intelektuálně překombinované hudby. Víc takových kapel, které se neberou vážně, prosím!
Darwin Deez (usa) + Peluché (uk)
6. 11. 2015, Chapeau Rouge, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.