Anna Pleslová | Články / Reporty | 08.11.2015
Když se v roce 2009 klučina s bídnou postavou, obratlem navíc a vlasy jako oškubaná panenka vynořil z amerických hudebních vod, málokdo tušil, že vidíme archetyp hipstra. Tohle slovo k nám tenkrát ještě ani nedorazilo. Darwin Deez ale už v té době jel se svým knírkem na vlně ironie, pastelových barev a úzkých džínů, jeho extrémně jednoduchá hudba vždy dokázala pobavit, a přitom jen tak neomrzela. Jdete ráno běhat do Central Parku, slunce vás hřeje do zad, stavíte se pro koblihu ve vašem oblíbeném obchodě s deskami, k tomu potkáte přátele a společně se zasmějete. Přesně taková je hudba brooklynského rodáka - pozitivní, chytlavá, i s vážnějšími texty o nepovedené lásce.
Jeho pražský koncert byl umístěn do Chapeau Rouge, což je ideální místo pro face to face zážitek. Jako předkapela zahrály Peluché. Holčičí trio z Londýna, směsice Tame Impala, Florence & The Machine a Sex Pistols. Docela jim to šlapalo a rozhodně nenudily, vidět za bubny a s kytarou ženské stvoření je osvěžující změna. A bubenice si sem tam pískla do klarinetu.
Poloprázdné Chapeau se pomalu, ale nenápadně plnilo, Darwin Deez s kapelou přišel do narvaného klubu. Jediný, kdo neměl knír, byla basačka. Začali nacvičeným synchronizovaným tanečkem a diváky naladili, v průběhu večera předvedli ještě tři taková vystoupení a vždy se to setkala s nadšeným potleskem. Začali jednou z nejznámějších pecek Constellations, všechno bylo dobře, jen Darwinův hlas trochu zanikal. V průběhu koncertu se to zlepšilo, a tak se publikum mohlo chytat v refrénech. A taky se chytalo. První řady plné cizinců a hlavně afroamerických dvojčat s obrovským afrem tančilo jako kartáče v automyčce, „you are a radar detector“ už zpívalo celé podzemí. Darwin v přestávkách bavil publikum příběhem o „mysterious couple in front row“, klučina se svou slečnou to vzali s humorem.
Darwin Deez zahrál většinu z nejpovedenějšího debutového alba, ale i pár songů z druhého a singly ze současného Double Down. Skvělý zážitek zaskákat si na takové „odrhovačky“ v době plné intelektuálně překombinované hudby. Víc takových kapel, které se neberou vážně, prosím!
Darwin Deez (usa) + Peluché (uk)
6. 11. 2015, Chapeau Rouge, Praha
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.