Popluh | Články / Reporty | 26.03.2016
Tři roky trvalo milánské čtyřce The Three Blind Mice, než se znovu vrátili do zakouřeného sklepa Café V lese. Celý večer otevřeli pražší surf garage tradicionalisté, což je kupodivu dokonale přesný popis toho, co The Maggie´s Marshmallows lezlo z aparatury. Surfové riffy omílané s punkovou vytrvalostí dokola, sem tam nějaké to sólíčko narušující strukturu hlavního riffu, hlas Maggie nakřáplejší než kytara a úderné bicí, které to celé drží to celé pohromadě. Pokud máte pro podobnou hudbu slabost, tak palec jednoznačně nahoru. Celý, nikterak dlouhý set se však trochu sléval dohromady a nefanouškovskému uchu to mohlo znít jako pár skladeb hraných dokola. Energická hudba poněkud kontrastovala se statickým projevem kapely na pódiu, které se většinou skládalo jen z opatrného šlapání vody do rytmu. Těžko říct, jestli za to mohla ta flaška na pódiu, nebo fakt, že nejspíš nebyla první a podle toho, jak to kytarista rozjížděl během vystoupení hlavní hvězdy večera, ani poslední.
Mám takovou vizi... Vizi toho, jak vypadal pokoj frontmana The Three Blind Mice během jeho dospívání. Ze stěn shlížel profesionálně zachmuřený výraz Nicka Cavea a sledoval vytáhlého Itala, jak před zrcadlem za zvuků The Bad Seeds chrastících z kazeťáku nacvičuje mistrovy pózy, gesta rukou a hypnotizování publika. Alespoň tak bych to tipoval po poslechu nejnovějšího alba jeho kapely The Chosen One. Temný, pomalý postpunk, hutné bluesové riffy kořenící westernovou atmosféru. Pak se na pódium objevil Manuele Scalia a cokoliv, co jsem si představoval o jeho dospívání pod temným vlivem australského supa, se proměnilo v realitu. Dlouhé černé vlasy, vesta přes košili, naleštěné boty, že by to ani Clint Eastwood lépe nedokázal, půlka těla okamžitě za pódiem a ukazováček po prvé mířící do slušně zaplněného sálu. Určitě používá i stejnou barvu na vlasy...
Nicméně nechápejte mě špatně. Milánská čtveřice, která své poslední album nahrála v Berlíně (bez komentáře), sice zní a vypadá jako Nick Cave revival, který nějakým způsobem přišel k vlastní hudbě, aniž by se vzdal původní inspirace. Ale znít tak, že i pravověrný fanoušek The Bad Seeds by mohl tvrdit, že poslouchá buď nějaký b-side song, nebo přinejmenším velmi povedený cover, to není nic jednoduchého. A Three Blind Mice se to daří i díky hráčské suverenitě. Manuele Scalia naštěstí nestrávil celé dětství přípravou na nikdy neuspořádanou soutěž o nejlepšího dvojníka Nicka Cavea, ale taky víc než slušně ovládl kytaru. A naživo to prostě šlapalo. A co si budeme nalhávat, je to i díky tomu, že The Chosen One je prostě super album. Nic převratného, nic originálního (ale co taky dneska je), ale poctivě udělaná práce, ze které je znát upřímný obdiv k temným vzorům. A dokonce přišel i Phil Shoenfelt...
The Three Blind Mice (it) + The Maggie´s Marshmallows
25. 3. 2016 Café V lese, Praha
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.