Články / Reporty

The Reverend Peyton’Big Damn Band: Hudební žrádýlko z Indiany

Anna Mašátová | Články / Reporty | 18.05.2015

Konečně se v Čechách trojice z Indiany zastavila déle než jen na hajzlíkovou pauzu na dálnici. A to mají starý kontinent projetý křížem krážem - dle vlastních slov jsou tu poosmnácté, což je vzhledem k frontmanově nedávno oslaveným čtyřiatřicátým narozeninám velmi slušná bilance.

Josh “Reverend” Peyton, mistr strun a především techniky fingerpicking, byl už jako dítě okouzlen klasiky Jimim Hendrixem, Bobem Dylanem či Neilem Youngem. Fanoušek dřevní muziky, blues a americany založil Big Damn Band se svým bratrem Jaymem. Jenže sám okusil, že se nic nesmí přehánět. Neustálé brnkání na struny mu přivodilo vážné zdravotní problémy, doktoři tvrdili, že už si nikdy nezahraje a Reverend strávil rok jako hotelový recepční, snící po nocích o hraní.

Následná operace byla úspěšná, při rekonvalescenci potkal Breezy, netrvalo dlouho a rande se zvrhla ve zkoušky kapely. Jen post bubeníka se obměňoval a v současné sestavě nalezneme Bena “Bird Dog” Bussella. Předskakování Derek Trucks Bandu je utvrdilo v rozhodnutí muzikou se živit, rozprodali majetek a vydali se na cesty. Dnes svůj čas dělí mezi koncertní šňůry a život v lesích, žádná hipsterská hra na autentično. Nasvalený obr v lacláčích s pečlivě zastřiženým vousem a tetováním, který zvládne z kytar vyloudit zvuk půlky kapely, to když palcem hraje basové linky a zbylé prsty se podělí o melodii. Macatá krasavice v golfových rukavicích s náprstky na rukou a hořící valchou a bubeník, co má místo jednoho bubnu plastové kbelíky.

Peyton si do Prahy dovezl slušný arzenál – kytaru rohatou, dobro i instrument z krabice od doutníků. Dupalo se, tleskalo i hulákalo, ďáblové vypadali jako andělé a andělé jako peklo. Kromě vlastního repertoáru především z nejnovější desky So Delicious (Let’s Jump a Train, Dirt, Scream at the Night nebo Pot Roast and Kisses) vyřvával sál Akropole i Bo Diddleyho You Can't Judge a Book by the Cover.

Big Damn Band hraje, jako žije. Řítí se jako splašené stádo, až lítají činely vzduchem, a div že nelítají jiskry od nebezpečně rychlého slidu, občas se vytáhne foukací harmonika, vše s úsměvem a tanečky bodrých zabijáků. Ostře kořeněný, šťavnatý a masitý hudební country blues žrádýlko, na které budete dlouho vzpomínat s těžko zadržitelným slintáním.

Info

The Reverend Peyton’s Big Damn Band (usa)
16. 5. 2015, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace