Vítek Groesl | Články / Reporty | 18.09.2016
Nejvyšší muž na Zemi vyskočil na pódium, popadl kytaru a ihned se pustil do hraní. Svůj čas na pódiu načal písní East Virginia, pocházející z repertoáru legendární Joan Baez. Druhá skladba už byla důvěrně známá všem: Fields of Our Home, otvírák z posledního Tallest Manova alba Dark Bird Is Home, které vydal loni. So you honestly believe in me. Though I wake up every night, oh. And I've been dreaming of a second rush. While the first one leaves your eye... Tallest Man ho tentokrát nahrával s několika přizvanými muzikanty, ovšem písničkářské gro jeho písní zůstalo zachováno. A Tallest Man ví, jak naživo a bez kapely vyloupnout jádro skladeb tak, aby se celek nerozpadl.
Ani u písní z předchozích nahrávek, které postupně následovaly, se Tallest Man neuchýlil k jejich přehrání v takové podobě, v jaké je známe ze studiovek. Varioval je zejména hlasitostí zpěvu, který se v několika momentech blížil šepotu, z něhož pak vystřeloval téměř do křiku. Koncert v půli přetla skladba Little Nowhere Towns, která se obešla bez doprovodu kytary, to když ji vystřídaly klávesy.
Nedlouho poté vzal do ruky kytaru, která si zasloužila i zvláštní komentář: Tahle kytara je tou nejtišší. A taky že byla. Zazněla Rivers. Tichý zpěv ohlušoval silou svého sdělení: This is the fire of leaving pains. When the love is gone, but the need remains. Into the shivering cold of day. When the house is gone, but the street remain. Oh I guess it's true. I guess these rivers never knew. Nemohl jsem si nevzpomenout na převozníka z Hesseho Siddhárthy, který si moudrosti řeky tolik cenil. Jako by Nejvyšší muž na Zemi věděl. A s ním i několik lidí v publiku, jak napovídaly výrazy v obličeji.
Trvalo to dlouho, než jsem dostal možnost hrát v Praze. Slibuju ale, že to není naposled. Kdo by takovému charismatickému chlápkovi nevěřil...
The Tallest Man on Earth (se)
12. 9. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © su
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.