Jiří Mališ | Články / Reporty | 09.02.2017
Modern Baseball trvalo skoro rok než jejich zatím poslední album přijeli představit Evropě. „Novinku” Holy Ghost sice přivezli do Kodaně bez nemocného frontmana Brendana Lukense, ale jako support si převezli kamarády z labelu - Thin Lips a The Superweaks. Tři kapely z Philadelphie jsou na turné jako homies a půjčují si kytaristy nebo bubeníky. Dohromady prezentují nejen vlastní novinky, ale i čerstvé skladby ze společného sedmipalce.
Thin Lips vypadají jako soubor odpadlíků ze střední školy, kteří se rozhodli všem to natřít a udělat díru do světa. Ženské vokály pořád táhnou specifické publikum, obzvlášť v emo hudbě, kde si mužská část publika může po jejím boku představovat romantický heartbreak. Chrissy Tashjian v roli frontmanky zpívá i o Tinderu, takže šanci mají reálnou. Vše zaobaleno v emo punku, kde vokály zapadají mezi kytary a bicí a není jednoduché zachytit, o čem se vlastně bavíme. Přestávku vyplňuje pískání v uších. The Superweaks kolem sebe mají charisma srovnatelné s opilým punkerem, který vám ve dvě ráno pokujuje po přítelkyni a oplzle se na ni usmívá. Chris Baglivo je o dvě hlavy nižší než zbytek kapely a na výraznosti mu nepřidává ani nachlazení, takže druhá polovina setu je spíše odchrchlaná a zachráněna vokály kytaristy Evana Bernarda. Matoucí je i žánr, který Superweaks hrají – jsou tu vlivy ema z konce minulého tisíciletí i rocku z osmdesátek. Kytarová sóla připomenou slabší verzi Guns N’ Roses, ale k tomu, co se očekává od hlavní kapely večera, se nepřibližují.
Po dvou lehkých zklamáních vyhlížím Modern Baseball jako spasitele. A oni přicházejí. Ačkoliv Lukensův hlas chybí, úvodní track Wedding Singer rozežene všechny obavy. Z pódia vyzařuje pozitivní energie, všichni se kření a jakkoliv se slovo „něžný” k punku nehodí, tady je na místě. Třetina setu je vyplněna akustickými verzemi nových i starších tracků a coverem The Weakerthans. Poté se vracejí muzikanti z předkapel, což působí místy zmateně. Když kytarista Andy Wilson ze Superweaks hraje na klávesy This Song Is Gonna Buy Brendan Lukens New Pair of Socks, vypadá jako Wilson z Trosečníka, postávaje vedle kláves s nepřítomným výrazem ve tváři. The Weekend zazpívá Jonas z publika v tričku Moose Blood, bohužel i zmožený frontman by to nejspíš zvládl lépe. Bez Lukense působí většina skladeb nevýrazně.
Poslední vzpomínkou na koncert je ale publikem zpívaný refrén When You Were Young od The Killers. Dvě stovky hlasů pomáhají bubeníkovi v roli náhradního frontmana a malý sál kodaňské VEGY všichni opouštějí s úsměvem na tvářích.
Modern Baseball (us), The Superweaks (us), Thins Lips (us)
4. 2. 2017 Lille VEGA, Kodaň, Dánsko
foto © Henrik Reerslev
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.