Jiří Mališ | Články / Reporty | 09.02.2017
Modern Baseball trvalo skoro rok než jejich zatím poslední album přijeli představit Evropě. „Novinku” Holy Ghost sice přivezli do Kodaně bez nemocného frontmana Brendana Lukense, ale jako support si převezli kamarády z labelu - Thin Lips a The Superweaks. Tři kapely z Philadelphie jsou na turné jako homies a půjčují si kytaristy nebo bubeníky. Dohromady prezentují nejen vlastní novinky, ale i čerstvé skladby ze společného sedmipalce.
Thin Lips vypadají jako soubor odpadlíků ze střední školy, kteří se rozhodli všem to natřít a udělat díru do světa. Ženské vokály pořád táhnou specifické publikum, obzvlášť v emo hudbě, kde si mužská část publika může po jejím boku představovat romantický heartbreak. Chrissy Tashjian v roli frontmanky zpívá i o Tinderu, takže šanci mají reálnou. Vše zaobaleno v emo punku, kde vokály zapadají mezi kytary a bicí a není jednoduché zachytit, o čem se vlastně bavíme. Přestávku vyplňuje pískání v uších. The Superweaks kolem sebe mají charisma srovnatelné s opilým punkerem, který vám ve dvě ráno pokujuje po přítelkyni a oplzle se na ni usmívá. Chris Baglivo je o dvě hlavy nižší než zbytek kapely a na výraznosti mu nepřidává ani nachlazení, takže druhá polovina setu je spíše odchrchlaná a zachráněna vokály kytaristy Evana Bernarda. Matoucí je i žánr, který Superweaks hrají – jsou tu vlivy ema z konce minulého tisíciletí i rocku z osmdesátek. Kytarová sóla připomenou slabší verzi Guns N’ Roses, ale k tomu, co se očekává od hlavní kapely večera, se nepřibližují.
Po dvou lehkých zklamáních vyhlížím Modern Baseball jako spasitele. A oni přicházejí. Ačkoliv Lukensův hlas chybí, úvodní track Wedding Singer rozežene všechny obavy. Z pódia vyzařuje pozitivní energie, všichni se kření a jakkoliv se slovo „něžný” k punku nehodí, tady je na místě. Třetina setu je vyplněna akustickými verzemi nových i starších tracků a coverem The Weakerthans. Poté se vracejí muzikanti z předkapel, což působí místy zmateně. Když kytarista Andy Wilson ze Superweaks hraje na klávesy This Song Is Gonna Buy Brendan Lukens New Pair of Socks, vypadá jako Wilson z Trosečníka, postávaje vedle kláves s nepřítomným výrazem ve tváři. The Weekend zazpívá Jonas z publika v tričku Moose Blood, bohužel i zmožený frontman by to nejspíš zvládl lépe. Bez Lukense působí většina skladeb nevýrazně.
Poslední vzpomínkou na koncert je ale publikem zpívaný refrén When You Were Young od The Killers. Dvě stovky hlasů pomáhají bubeníkovi v roli náhradního frontmana a malý sál kodaňské VEGY všichni opouštějí s úsměvem na tvářích.
Modern Baseball (us), The Superweaks (us), Thins Lips (us)
4. 2. 2017 Lille VEGA, Kodaň, Dánsko
foto © Henrik Reerslev
Kristina Kratochvilová 25.12.2024
Justice sice zestárli o jednadvacet let, v Max-Schmeling-Halle, kam jsme se přijeli podívat na show, kterou dovezou na Colours, to rozhodně vidět nebylo.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.