Zdeněk Němec | Články / Reporty | 28.02.2015
Yann Tiersen není jen muzikant (multiinstrumentalista a skladatel), ale taky producent. Loňská deska Silent od Emilie Quinquis aka Tiny Feet vznikala pod jeho taktovkou a na oplátku Emilie vokálně přispěla na jeho poslední nahrávce.
Monotónní basa, kytara a elektronika, které si „one woman band“ sama živě sampluje, baví Roxy. Hypnotická psychedelie a zpěv. Volba supportu jasně předznamenává, co bude následovat. Tíživá atmosféra, kterou Emilie nastiňuje, nemá daleko k melancholickému pojetí Infinity. Tiny Feet navíc stejně jako Yann Tiersen nezní naživo jako z desky. Píseň Fellow dohání jemnou slečnu k „nepříčetnosti“, živelnost a energie na koncertních prknech spojují oba interprety a bonusem budiž vokální hostovačka Emilie v Yannově setu.
Od soundtracku k milované Amélii uplynulo už téměř patnáct let a její autor Guillaume Yann Tiersen stihl nahrát další neméně úspěšné soundtracky a vynikající studiová alba. Do Prahy přijel představit osmičku s logickým názvem Infinity (tedy ležatou osmičku). Hudba pro kameny, moře a lásku k nim. Akordeon zůstal doma a vůbec to nevadilo.
Zahajuje se mluveným slovem „ze záznamu“. Meteorities předznamenává, že dnes večer budou mít největší zastoupení písně z aktuální desky, fanoušci mají naposloucháno a hltají každý mistrův úder do klaviatury, xylofonu či zvonkohry. Všichni napjatě očekávají moment, kdy Tiersen sáhne po houslích. Koňské žíně létají vzduchem při smyčcové smršti ve skladbě Palestine, okamžik největšího vzrušení, který můžou překonat jen písně z Amélie. Foukací klávesy znamenají jediné... La Dispute. Reakce jsou bouřlivé.
Setlist se skládá především z nové tvorby a má dva přídavky. Jeden připravený (rozdělený do dvou částí) a druhý za odměnu. Nejprve hraje samotný Tiersen známé soundtrackové melodie, následuje dlouhé synťákové tornádo Kosmischer Läufer, které je poctou tajné olympijské desce německého skladatele Martina Zeichneteho. Lahůdka pro prořídlý sál. Zbylí však nechtějí Tiersena pustit z pódia, vrací se celá kapela s nejkratší a nejintenzivnější rockově-smyčcovou skladbou večera. Respekt k fanouškům a naopak.
Yann Tiersen (fr) + Tiny Feet (fr)
26. 2. 2015, Roxy, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.