Články / Reporty

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

Jakub Peřina | Články / Reporty | 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Co všechno musíte udělat, abyste naživo zněli hůř než na desce?

1. Za své hrdiny si zvolte zvukově nedostižné vzory typu Galaxie 500 či Mazzy Star. Budete mít takřka neochvějnou jistotu, že i ve svých nejsilnějších chvílích budete pořád znít jako jejich lepší béčko ze singlu.

2. Věnujte veškerou energii práci ve studiu. Nahrávejte všechno stokrát dokola, než najdete ten nejlepší zvuk. Pomůže vám zkamarádit se s někým, kdo je podobně pedantsky obsesivní. Anton Newcombe z Brian Jonestown Massacre je skvělá volba.

3. Pokud vám to zní jako nesplnitelné přání, nezoufejte. Tihle egomaniaci jsou tím dosažitelnější, čím jsou starší. Zrovna u Newcomba stačí málo. Najděte si ho v Berlíně, až bude dělat dje v nějakém rock’n’rollovém klubu v Kreuzbergu, a řekněte mu, že ho k smrti adorujete. Sice vás pak bude ve studiu nutit, ať děláte všechno přesně tak, jako jeho kapela posledních dvacet let, ale to přežijete.

4. Neberte ho na turné, stejně by nejel. Na místo toho se obklopte studiovými muzikanty, se kterými pak posluchači budou mít problém poznat, jestli ještě zkoušíte, nebo už začal koncert. Tak důkladní a poctiví kluci to budou.

5. Vykašlete se na jakoukoliv vizuální stránku své show. Co na tom, že u všech kapel, ze kterých vycházíte, nešlo jen o to, co hrajete, ale i jak to umíte prodat. Nedopusťte, abyste působili jakkoliv zapamatovatelně. Pokud si pořád nejste úplně jistí, co se po vás chce, podívejte se na YouTube, třeba na záznam vystoupení Mazzy Star u Joolse Hollanda z roku 1994. Ano, přesně tohle.

6. Většina českých kapel vašeho žánru má problém s tím, kdy ukončit písníčku. Mají takovou radost z hraní, že jí raději natáhnou až do umrtvení. Vy máte štěstí, nejste Češi. Ale nebojte, taky můžete mít každou písničku dvakrát delší, než by si zasloužila. Co na desce působí omamným hypnotizujícím dojmem, bude naživo (při důkladném plnění předešlých bodů) omamně otravné.

7. Ve městě, kde momentálně hrajete, nesmíte hrát poprvé. Ideální bude, pokud tam zahrajete už tak o čtyři roky dříve, kdy vás ještě nikdo neznal. Pokud navíc zahrajete sami, bez kapely a v bytě pro pár fajnšmekrů, máte takřka jistotu, že se tomu další vystoupení nevyrovná, ani kdybyste se postavili na hlavu.

8. Něco speciálního ale vymyslet musíte. Co takhle vzít si růže a pokusit se je strčit do mikrofonu? Možná že kdybyste to dělali celý koncert namísto zpívání... Ne, špatný nápad, mikrofon se vzpouzí a nejde to.

9. Pořád si ale myslíte, že vaše písně jsou transformační zážitek a je to třeba něčím vypíchnout. Přemýšlíte. Záměrem koncertu přece není jen se pohupovat a poslouchat, smyslem je vroucí setkání, svobodné prožití třeba i silných niterných emocí, inspirace pro duchovní růst a sdílená radost, láska a pohoda! Vezměte růže a mezi písněmi řekněte: „Nechám tuhle růži putovat po sále a chci, abyste se jí každý dotknul, vytvoříme tak skvělou energii!“

10. A máte vyhráno! Už nejste jen trochu nudná kapela, kterou je lepší poslouchat doma. Už jste skutečně otravná záležitost, před kterou je lepší utéct ven na cigáro a zbytek koncertu poslouchat z uklidňujících dálek na baru.

Info

Tess Parks (ca)
12. 4. 2019 Kasárna Karlín, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace