Jiří Mališ | Články / Reporty | 04.06.2017
Nad koncertem dánských rockerů se vznášely tři velké otazníky. Frontman Jonas Bjerre mi v únorovém rozhovoru (Full Moon #72) prozradil, že si ještě není jistý, jak se poperou s živou produkcí nového alba Visuals. Já se naopak strachoval o to, jak se typicky energická kapela vypořádá se sedícím publikem. A diváky zase zajímalo, které z písní, jež Mew v minulém století katapultovaly mezi evropskou rockovou špičku, ustoupí skladbám z nového alba.
Na domácí půdě se dánská pětice představila bez předkapely a set zahájila novými písněmi In a Better Place a 85 Videos. Jestli byla z desky cítit pohádkovost a barevnost, naživo veškeré náznaky éteričnosti ustoupily syrovému rocku. Ten doprovázel kouzelný falzet Bjerreho a charakteristicky zvláštní vizualizace na pozadí, sázka na osvědčené prvky z předešlých let se vyplatila. Mew jsou rození rockeři a v tvrdším kabátě nové skladby skvěle zapadly mezi starší repertoár. Když pak přišla řada na první “klasiku” Special, celý sál začal tleskat do rytmu, což dalo vyniknout dokonalé akustice divadla.
Vstřícnost obecenstva kapelu nakopla a ožil zejména kytarista Mads Wegner. Svým poskakováním a pobíháním po pódiu doplnil skromný projev Bjerreho, který pouze nesměle děkoval mezi skladbami. Jakkoliv jsou vypjaté emoční projevy Dánům cizí, nikdo se neubránil alespoň energickému poklepávaní nohou, místy se i tančilo vsedě. Zlatým hřebem pak bylo zodpovězení třetího otazníku. Čtyři hlavní pilíře koncertů Mew se od posledního koncertu nezměnily. Stejně jako na Roskilde Festivalu 2015 zazněly na závěr hity 156 a Am I Wry? A ultimátním finišem byl jako obvykle devítiminutový epos Comforting Sounds, následovaný téměř nekonečným potleskem. Samozřejmě vestoje.
Mew (dk)
28. 5. 2017 Det Kongelige Teater, Kodaň, Dánsko
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.