Dita Koudelková | Články / Reporty | 14.02.2015
Pokud jste v 70. letech chtěli prorazit na hudební scéně, měli jste prakticky dvě možnosti. Buď jste se vydali do ulic Sunset Stripu v západním Hollywoodu, kde byly nahrávací smlouvy a hojné bakchanálie v klubech Troubadour a Whisky a Go Go dlážděny drsnou politikou pay-to-play, nebo jste si pronajali zavšivenej byt v centru Londýna a snažili se prorazit v jedné z místních venue. Svoje štěstí zde zkusil i bývalý kadeřník Charlie Harper a mladičký básník TV Smith, kteří se v osudovém roce 1977 sešli londýnském Roxy clubu, coby dva frontmani kapel The Subs a The Adverts. Z drzých výrostků se rázem staly legendy rodící se punkrockové scény a čtyřicet let je proměnilo v hudební Kmotry klanů UK Subs a TV Smith, jejichž syrovost jste měli možnost zakusit ve středu 11. února v pražském Futuru.
Do podzemí smíchovského sálu se pomalu začíná scházet několika generační houf fanoušků. Dav, který není přehnaně početný, se zprvu tetelí kolem stánku s merchem. Část vyhlíží, zda si bude moci odnést jednu z nově vydaných placek, kterými se obě kapely pyšní, zatímco zbytek je zaujat Charliem Harperem, jenž postává u nové desky TV Smith I Delete, jako by chtěl všem osvětlit, proč právě jeho aktuální vinyl Yellow Leader na pultu není. Ano, dle oficiálních stránek je to beznadějně vyprodaná podpultovka.
O nedlouho později se ozve ostrá akustická rozehrávka a TV Smith se slovy „vždycky je víc než jedna možnost“ odpálí večer svou největší peckou Only One Flavor. Punkový vál, co natočil s kapelou Toten Hosen, nenechává prostor pro nějaké pozvolné začlenění a rovnou vás hodí do kotle a pořádně zamíchá. Sólová kariéra TV Smith coby singera a songwritera žádný podobný boom nepocítila. Poté, co opustil svoji kapelu The Adverts, která se v 70. letech nesla na nové vlně britského punk rocku, si budoval publikum téměř od píky. Následuje tedy singl No Time to Be 21, který The Adverts vynesl na tour s The Damned i Iggym Popem. Třicetikilový stařík není typickým příkladem populárního vzorce singer/songwriter, kde zpěváka obklopuje aura génia, kterému sekunduje nějaká kapela, jejíž členy si nikdo nepamatuje. Je to jen TV Smith a kytara. TV Smith, co si sám prodává merch a vypráví politickou poezii. Tulák mezi kapelami a městský trubadúr s řízným chraplákem, energií a neuvěřitelně tvrdými, struny rvoucími riffy. Na řadu přichází jeho nová nahrávka I Delete se stejnojmennou ústřední vypalovačkou, výběrovka ze sólové desky Coming in to Land a další hity od Adverts, v čele s nejznámějším Gary Gilmore´s Eyes, které zakončuje přídavek Runaway Train Driver.
Po pauze a chvilkovém tápání ve tmě to přijde. Nasvícený kopák a linoucí se kouř jsou jako temná předzvěst v půlnočních ulicích centrálního Londýna, kde se schyluje ke rvačce. Bez dalších okolků se na podium přihrne Charlie Harper se svými kumpány a vyvolávají zběsilou bitku emocí songem Sick Velveteen z poslední desky Yellow Leader. Kapela, která stejně jako The Adverts vznikla v roce 1976, když se Charlie Harper nechal inspirovat slavnými Damned, má za sebou učebnicovou historii. Na kontě mají neuvěřitelných pětadvacet studiových alb, jejichž názvy v chronologickém pořadí odpovídají všem písmenům abecedy konče Y. Hned další naservírovanou peckou je You Dont Belong. Rozlícený chumel, který poguje, rotuje a zmítá se nad hlavami, je u UK Subs už tradicí, pro kterou si na jejich koncerty chodíme. Po ochutnávkách z alb Diminished Resposibility a Brand New Age ohlašuje Charlie s humorem, že jako další nářez zahrají cover coveru od Guns n´Roses. Ano, hitovku Down on the Farm skutečně převzal Axl Rose na svém albu Spaghetti Incident, ovšem originální verze nepatří nikomu jinému než klasickému punk rocku UK Subs. V davu to pěkně vře a většina je už po hodině téměř hluchá nebo osleplá ze stroboskopů. Je to skvělý! Následuje nová pecka jak řemen, The Monkeys, a další výběrovky z Work in Progress. Pokud by UK Subs měli vytvořit setlist jako průřez čtyři dekády trvající historie, vydalo by to na jednodenní festival. Repertoár tak čítal především nejznámější bestovky, zakončené přídavky I Live in a Car, Party in Paris na přání jednoho z fanoušků a New York State Police.
Prostě očekávaná bestiální show, která vás dvě hodiny trhá na kusy a vy si u toho spokojeně chroptíte.
UK Subs (uk) + TV Smith (uk)
11. 2. 2015, Futurum, Praha
foto © Jaroslav B. Vancata
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.