Anna Mašátová | Články / Reporty | 31.10.2014
Bylo by zajímavé zjistit, zda organizátoři předpokládali takový úspěch koncertu britského ansámblu Ukulele Orchestra of Great Britain. Kdoví.
Akropole byla i přes ne zrovna lidové vstupné našlapaná k prasknutí, mininástroj podobný kytaře je zkrátka v kurzu, a to nejen za kanálem, vždyť i na tuzemské scéně se havajský instrument objevuje čím dál častěji. Co je malé, je nejen hezké, ale i dobře zní. A právě to se roku 1985 snažili britské veřejnosti předvést zakladatelé orchestru. Projekt pro zábavu se stal brzy veleúspěšným, během desítek let na scéně nejen, že UOoGB vyprodal sály snad po celém světě, ale zahrál si na značně prestižních místech. Womad, BBC, Royal Albert Hall, Carnegie Hall, spolupracovali s Madness či Kaiser Chiefs.
Žánr? Drnkací, chtělo by se napsat. Angličtí ukulelisté se jen tak něčeho nezaleknou, jejich hudební cesta je jedna dlouhá výzva. Kate Bush? Čajkovskij? Sex Pistols? David Bowie? Nic není problém, pop, muzikály, punk, protřepat, zamíchat a kopnout do lidí. Na kontě mají pěknou řádku alb i live DVD. Britský humor se nezapře, osmička na pódiu rozesmívala diváky sebemenší glosou. Není divu, že je The Independent nazval “nejzábavnějším hudebním projektem v zemi”. V Čechách se sice chodí pro vyznamenání v mikině, Britové ale nasadili večerní dress code, obleky a vázanky, elegance v praxi. Beatles o sobě prohlašovali, že jsou populárnější než Ježíš, Ukulele Orchestra tvrzení smetli tím, že jsou populárnější než Jidáš, Lady Gaga se může oblékat do masa a chodit nahá den co den, na postarší Briťáky a Britky s roztomilým nástrojem v ruce stejně nemá, a její Born This Way zazpívali a zahráli asi o dvě stě procent lépe. Ani Happy Pharrella Williamse už zdaleka nebylo tak protivné jako originál.
Variace na Handelovo téma se směsí osmdesátkových a devadesátkových disko hitů od Glorii Gaynor po Fugees, s každou slokou propukal sál v nadšení a řehot, nad pekelným mixem virtuózně zahraného popu. Should I stay Or Shoul I Go od The Clash, několik přídavků, konce litoval snad každý. Inu, slovy klasika - i s malým nástrojem, se dá zahrát velký koncert.
Ukulele Orchestra of Great Britain (uk)
29. 10. 2014, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Michal Hradecký
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.