Julia Pátá | Články / Reporty | 27.06.2023
Newyorská multidisciplinární umělkyně a elektronická producentka Jamie Krasner alias James K se letos začátkem června vydala na tour se svou směsicí dezintegrovaných popových vokálů a mozaikovitých zvuků syntezátorů. První evropskou šňůru v rámci propagace nejnovější desky Random Girl ukončila skromným, ale imerzivním vystoupením v pražské MeetFactory.
James K, která měla příležitost spolupracovat s projekty jako Yves Tumor, Mykki Blanco nebo SETH a vede i svůj vlastní label She Rocks, svou druhou nahrávku Random Girl přirovnala v rozhovoru pro magazín Dazed k cestě za sebepoznáním: „Naše společnost je víc než kdykoliv závislá na pokročilých algoritmech diktujících zážitky, které ultimátně formují naše pojetí sebe sama.“ V podobně eklektickém a fluidním duchu James K, skrývající se v přítmí do ruda nasvíceného předsálí, zahájila vystoupení snovými ambientními kompozicemi, aby postupně naplnila předtuchu náhlé obměny, kterou předznamenávala kytara netečně uložená vedle změti kabelů a syntezátorů.
Během předvedení několika melodičtějších tracků se staženými synthpopovými vokály James K podala i působivou performance, často se přibližovala a klekala si naproti pohodlně usazeného publika a zesilovala komornost celé akce. Poté nastalo krátké intermezzo – producentka se chopila kytary a podotkla, že následující píseň složila, když ji bylo sedmnáct. Sentimentální nota ostatně rezonuje i dekonstrukcí symboliky dívčího věku, kterou se producentka snažila tematizovat na Random Girl a pokouší se o to i ve své umělecké tvorbě. Na pár chvil enigmatickou a lehce hypnotickou atmosféru poháněnou loopem těžkých beatů uzemnil nečekaný příklon k folk-popovým pasážím jak ušitým na míru Joni Mitchell nebo Weyes Blood, při nichž James K působila v kontextu celého koncertu velmi intimně.
Na pražském gigu, který James K uzavřela svým známějším rave-popovým trackem Ultra Facial! z EP 036 (2021), producentce předskakovala Mor Wen alias Mary Nguyen – zakladatelka pražského experimentálně elektronického kolektivu Glory Affairs. Vedle setu sestávajícího z diaristické koláže samplů, vokálních vstupů, ve kterých zaznívaly české lidové melodie, Mor Wen teatrálně a s laboratorní pečlivostí plynule přepínala mezi různě rozloženými analogovými přístroji. A nedělní večer v MeetFactory se tak pohroužil do cesty napříč krajinami roztříštěných vzpomínek.
James K (us) + Mor Wen
25. 6. 2023 MeetFactory, Praha
foto © se svolením MeetFactory
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.