Články / Reporty

Večer prasklých stehů s Califone

Večer prasklých stehů s Califone

David Loch | Články / Reporty | 12.11.2013

Sobotní koncert Califone v pražském Pilotu sice evokoval seřadiště před expanzí nové trampské vlny. Namísto Wabiho a „stánků“ se ale z reproduktorů linul o několik tříd odvážnější avant-folk. Začátek vybrnkal na svojí kytaru křehký Tony Dekker (Great Lake Swimmers), což nejenže skvěle ladilo s mihotavými plameny svíček rozesázenými po ztemnělém sále, on by se i leckdo při jeho jemném vokálu nechal nevědomky ukolébat. Pěl o kanadských dálnicích, o kanadských kmenech, kanadských zvířátkách a jízdách skrz noční údolka... zažehnout oheň bylo ale pro romantika složité, snad to ani nebyl plán.

Pro Califone byla Praha první zastávkou na jejich tour po Evropě. Pro Califone... tedy rozumějme pro Tima Rutilia (akustika, elektrika) a multiinstrumentalistu Willa Hendrickse. Nikdo jiný totiž podium neopanoval, jen oni a bezpočet efektových krabiček pastiček. Díky nim doplnilo oficiální skladby z novinky i několik avantgardních improvizací, jež se občas utápěly samy v sobě a odváděly pozornost od jinak samonosného koncertu.

Podle obsazení bylo jasné, že se přehrávka mýty nabitého alba Stitches ponese v komornějším duchu, než jak je tomu ve sluchátkách. Na začátku všeho mělo být slovo. Pro Rutilia to byla přetržená struna. V mezičase tak Hendricks vystřihl vlastní verzi Oh! Darling od Beatles a soulovým falsetem stáčel za doprovodu Rutiliova vlčího vytí večer ke stand-up show. Humorně občas působily i roztodivné elektronické zvuky, jež do skladeb nečekaně Hendricks implantoval, a to, co mělo působit jako oživení osekaných aranžmá, tak spíše pokračovalo v prohlubování odlehčené atmosféry. Vrcholem byl featuring s o generaci mladším Tonym Dekkerem v podřepu, jehož nejisté pohledy směrem k hrajícím „otcům“ potají lechtaly bránici. Chování kapely mezi skladbami vlastně vůbec nekorespondovalo s vážněji komponovaným hudebním programem.

Širší ohlas vzbudila Funeral Singers z předposledního alba, kterou doplnily Movie Music Kills a Kiss nebo Moses. Koncert nijak negradoval a nebylo třeba šlapat na plyn, nejvýrazněji přidala Frosted Tips, která jako jedna z mála nese snadno zapamatovatelný melodický rukopis. Tagy evokující koncert: Slide. Zpřetrhané struny. Bosou nohou po mechu. Pohled z vyhřátého srubu na mlžnou hladinu odpařujícího se lesa.

Rutiliův vokál se tváří jako zcela prostý, bez nejmenších ambicí. Bolavé charisma ho ale podrží vždy, když skladba ztrácí dech. Stejně tak se i koncert netvářil blízce, ale osobně a vyrovnaně. Hvězdné manýry stranou, tady se nejede turné kvůli profitu, nýbrž pro samorosty, co oklepávají hlínu ze svých ramen, když se zpívá o rybářově ženě (viz Fisherman’s Wife).

Info

Califone (usa) + Tony Dekker (usa)
9. 11. 2013, Klub Pilot, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace