Články / Reporty

Vibrující kosti (Bell Witch)

Vibrující kosti (Bell Witch)

Marek Hadrbolec | Články / Reporty | 20.05.2024

Dvě tmavé siluety postav jsou jako sochy po stranách pódia. Jednu obklopuje lešení z bicích, gongu a dalších nástrojů, druhá třímá mohutnou sedmistrunnou basu. Prázdný prostor mezi nimi nevyplňují jen paprsky projekce dopadající na bílé plátno, ale hlavně pulzující stěna zvuku, ze které v těch nejsilnějších momentech večera vibrují zdi Kabinetu múz i morky všech přítomných.

Ticho nikdy není tak hlasité, jako když Jesse Shreibmann zkříží paličky nad hlavou před dalším úderem do bicích. Funeral doom dvojice Bell Witch pracuje s mlčenlivým protikladem zvuku dokonale, každý přehmat na silných strunách a každý zásah do gongu předchází vlna očekávání. A když se hudba konečně vyvalí z beden a přelije se přes hlavy v sále, má sílu laviny. Je temná, ale zároveň čistá jak padlý sníh.

Ústřední motiv, který Dylan Desmond trpělivě a bez jediného zaváhání vydrnkává na basu, se během více než hodinové skladby The Clandestine Gate několikrát vrací. Nejprve o samotě, později v doprovodu zastřených chorálů a v závěru, kdy už je každé ucho až po okraj naplněné ponurým opusem, doplněný hlubokým growlem.

Na Bell Witch není znát v závěru dlouhé evropské tour žádná únava. Zvuk v Kabinetu chyby neodpouští, ale dvojice je ve svém neobvyklém řemesle neomylná. Každá tíživá nota a každé teskné zazvonění činelu přichází na setinu přesně.


fotogalerii z koncertu najdete tady

Doom metal předskokanů The Keening hrál oproti Bell Witch na lehčí notu. Také pochmurnou, velmi melancholickou, ale přece jen lehčí, jasnější. Dlouhé pasáže plné posmutnělých melodií prosvětloval jak čistý zpěv ústřední postavy Rebeccy Vernon, tak půvabný zvuk houslí, který krásně zapadl do celkového aranžmá kapely.

Pětice nikam nespěchala, s přehledem kráčela po zšeřelých stezkách, budovala atmosféru a pronikala do hlav posluchačů. Její zdánlivě jednoduchá hudba není prvoplánová a vysoké tóny se zavrtávaly hluboko pod kůži. V závěru The Keening přitvrdili a spolu s bubny zazněly i zpěvy ze všech čtyř připravených mikrofonů, včetně toho před basákem Billym Andersonem. Jeho hlas přinesl nečekanou hrubou sílu, která na chvíli proměnila vlnky melodií na rozbouřený příliv. Na chvíli se tak odhalily kořeny skupiny ukryté v tvrdších metalových vodách.

Poslední tóny večera visí dlouho ve vzduchu. Když dozní a projekce se zastaví, je několik vteřin úplné ticho. Němá a marná prosba, aby set Bell Witch nikdy neskončil. Po dvojici z Washingtonu zdánlivě nezůstává na pódiu nic víc než krátké poděkování opětované neutichajícím potleskem a několik rozlámaných paliček. Kousek temné hodinové symfonie pro dva nástroje je ale vpálený do paměti každého, kdo se ještě zpola omráčený potácí ke světlu čekajícímu za dveřmi sálu.

Info

Bell Witch (us) + The Keening (us)
18. 5. 2024 Kabinet Múz, Brno

foto © Marie Štefková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace