blueskin | Články / Reporty | 15.09.2017
Termín akusmatická hudba odkazuje na způsob vnímání hudebního díla bez přímého vizuálního spojení s jeho zdrojem. Za jeho průkopníky jsou považováni francouzští pionýři musique concrète Jérôme Peignot and Pierre Schaeffer. Jejich krajan Pierre Bastien na své předchůdce v lecčems navazuje, jeho tvorba ale vychází z principů, jež jsou k tomu akusmatickému v příkrém rozporu. Nejpatrnější je to v Bastienových živých vystoupeních, u kterých je performativní složka určujícím prvkem celkového zážitku.
Bastienovo jméno připomíná slovo “bastlení”, což je více než příhodné, jeho hlavním nástrojem jsou totiž mechanické konstrukce, které si sám staví. Kombinuje při tom různé materiály, mezi kterými je například stavebnice Meccano (obdoba našeho Merkuru), hřebíky či vyřazené elektrosoučástky typu počítačových větráků. Základem jeho tvorby se zdá být fascinace zvuky obyčejných předmětů, které Bastien zapojuje do svých konstrukcí. Ke snímání zvuků používá sadu velmi citlivých mikrofonů, které dokážou amplifikovat i značně subtilní šustění proužků papíru v proudu vzduchu.
Klasické hudební kategorie typu melodie, harmonie nebo rytmus při popisu Bastienovy tvorby nedostačují. V tom je právě paralela s musique concrète, která se od těchto tradičních pojmů vědomě distancovala. Jedna z nejčastějších definic hudby ale říká, že jde o organizovaný zvuk, a tenhle aspekt u Bastiena najdete. Pouze je při oné organizaci do značné míry potlačená role toho, kdo onen zvuk organizuje, respektive se jedná o jakousi samoorganizaci určovanou chodem a rozmary mechanických konstrukcí. Přesně to měl na mysli Bastienův obdivovatel Aphex Twin, když jeho tvorbu nazval analogovou obdobou elektronické hudby.
K muzikálnějším rysům koncertu patřila občasná sóla na kapesní trubku a nástroj podobný lyře, evidentně vlastní výroby. Oboje pak přišlo ke slovu v nejsilnějším momentu vystoupení. Bastien při něm postavil lyru na stůl a poblíž umístil počítačový větrák s připevněnými proužky papíru. Proužky se v proudu vzduchu rozechvívaly a dotýkaly se strun lyry, což při silné amplifikaci znělo jako solidní vybrnkávaný základ. K němu se Bastien přidal hrou na trubku, od jejíhož ústí vedla hadička zakončená kelímkem s vodou. Celé to doplňovalo jednak klapání mechanické konstrukce a také předtočená audiovizuální smyčka hry na skleničky. Právě tahle skladba vyvolala největší odezvu jinak nepříliš se projevujícího publika.
Návštěvníků vůbec dorazilo ten večer do Akropole ostudně málo, to už je ale v žižkovském klubu u jakékoli náročnější hudby v podstatě pravidlem. O to větší respekt si zaslouží ti (v tomto případě agentura Rachot), kteří se nízkou návštěvností nenechají odradit při sestavování svých dramaturgických plánů. Bastienovo vystoupení trvalo jen něco přes tři čtvrtě hodiny, což se může zdát málo, vzhledem k omezeným kombinačním možnostem primárního nástroje to ale bylo akorát. Být koncert o půl hodiny delší, patrně by se na mysl začal vkrádat pocit stereotypnosti. Takhle převládala spokojenost z večera stráveného v přítomnosti jednoho z nejoriginálnějších hudebníků současnosti.
Pierre Bastien (fr)
12. 9. 2017 Palác Akropolis, Praha
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.