Vymývání mozků a ideje vedoucí ke zkáze (Čertův rypák a Tulipánek)

Revoluční rok 1917 a následná občanská válka v sovětském Rusku jsou vedle 2. světové války nejvýznamnějšími okamžiky 20. století, které ovlivňují lidstvo dodnes. Vedle děl, která dění v socialistické části světa popisují zevnitř, je přínosný i pohled tvůrců, jejichž život Leninův fanatismus či Stalinův kult osobnosti přímo neovlivnil. Reprezentantem první zmiňované skupiny může být třeba slavné Solženicynovo Soustroví Gulag, pohled zvenčí pak můžeme analyzovat ve filmové adaptaci Kunderovy Nesnesitelné lehkosti bytí.

Komiksové nakladatelství Crew nyní ve své edici Mistrovská díla evropského komiksu vydala svazek obsahující dva komiksy od amerického scenáristy Jerome Charyna a francouzského výtvarníka Françoise Boucqa. Příběhy Čertův rypák a Tulipánek na sebe nijak nenavazují, přesto spolu ladí prostředím i některými tématy. Starší Čertův rypák vyšel poprvé v roce 1990 a ve třech kapitolách popisuje styl KGB při náboru tajných agentů a jejich vysazování za železnou oponu. Tulipánek z roku 2014 pak sleduje osudy malého chlapce, jehož rodiče pod vlivem komunistických idejí odjeli před 2. světovou válkou ze Spojených států do Sovětského svazu, kde všichni skončili v gulagu.

Charyn originálně kombinuje podrobný realistický popis se světem, který ustřeluje do fantaskních podob. V Čertově rypáku jde především o detailní postup vymývání mozků budoucím agentům a jejich následná asimilace na nepřátelském území USA. V Tulipánkovi zašel Charyn ještě dál, kdy neskutečně podrobně popisuje fungování zločinných tlup v gulazích. To je společně s Boucqovou kresbou natolik silné, že se směle může postavit jako doplňková četba ke zmiňovanému Souostroví Gulag, v němž Solženicyn kriminální živly popisoval jen velmi povrchně.

Tento až dokumentární styl je v příběhu míchán s motivy, které se nacházejí mimo běžné chápání věcí mezi nebem a zemí. Čertův rypák trpí realistickými sny, které umí predikovat věci příští i hledat v minulosti téměř mrtvých osob, na něž se napojí. V Tulipánkovi pak Charyn postupně posouvá význam tetování až na mýtickou úroveň, kterou nelze rozumově vysvětlit.

Boucqova detailní kresba skvěle koresponduje s vypravěčským stylem Jeromea Charyna. Ať už jde o nádherné výjevy z newyorských ulic 60. a 70. let minulého století, drsný život v sibiřském gulagu, emocionálně vypjaté detaily tváří či kruté souboje a velkolepé výbuchy. Podrobně vykreslené panely zhutňující příběh a umocňují Charynův románový styl vyprávění.

Čertův rypák a Tulipánek jsou komiksy, které vznikaly v rozpětí téměř čtvrt století. Příběhy na sebe nenavazují, postavy jsou jiné. Přesto jde o dvě grafické novely, které tvoří sourodý celek.