Články / Reporty

White Lies odhodili svoji instantní depresi

White Lies odhodili svoji instantní depresi

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 22.11.2013

Sychravé počasí listopadového státního svátku připravilo atmosféru pro koncert temné indierockové party z Londýna. Do Prahy se White Lies vrátili po více než dvou letech v rámci turné ke své letošní desce Big TV. O tom, že jejich český fanouškovský zástup je více než početný, svědčil k prasknutí naplněný Lucerna Music Bar a kvůli dlouhým frontám neměli všichni to štěstí stihnout i předskakující losangeleské duo In the Valley Below. Já slyšel jen dvě poslední písně, jejich chytlavý kytarový pop stavějící na skvěle sladěném dvojhlasu mužského a ženského vokálu vytvořil v sále příjemnou atmosféru, úkol předkapely.

Po slabé půlhodince čekání se na pódiu objevila hlavní hvězda večera – White Lies. Přivítáni bouřlivým potleskem otevřeli koncert titulním singlem z první desky a pravděpodobně největším hitem dosavadní kariéry To Lose My Life. Ten, kdo odolal a nezačal se zpěvákem Harrym McVeighem zpívat od začátku, podlehl při stadiónovém refrénu, který následovala celá Lucerna. Tato nálada se pak nesla většinou koncertu, nejen, že melodie White Lies jsou chytlavé a sugestivní, ale většina návštěvníků znala všechny texty bezpečně slovo od slova. Poměrně překvapivý tah vystřelit jeden z největších nábojů hned na začátku vyšel perfektně. Následovala první ochutnávka z nové desky There Goes Our Love Again, při které propukla mohutná světelná show, za kterou by se nemuseli stydět Pink Floyd v nejlepších letech.

Pryč zdá se být image (nebo póza?) temných gotických Joy Division současnosti, Harry byl po celou dobu koncertu vysmátý jak lečo a každým gestem i výrazem ve tváři dával najevo, že si pražské vystoupení upřímně užívá. Celý koncert odzpíval bez jediné falše, s čímž kdysi míval problém, a co víc, úsměv byl občas ke spatření u obvykle zasmušilého baskytaristy Charlese Cavea s rasputinovskou bradkou. Sestavení setlistu se nedalo prakticky nic vytknout. White Lies odehráli vyvážený výběr písní z nové desky proložený největšími hity ze dvou předchozích alb, zařadili i povedený, nicméně trochu vlažněji přijatý cover Princeovy I Would Die 4 U. Základní set uzavřeli druhým singlem Death z debutu, podle předpokladů jako první přídavek zazněla titulní píseň z novinky Big TV a celý koncert zakončila skladba Bigger Than Us, která zafungovala tak skvěle, že musela dojmout i samotnou kapelu.

Škoda malého prostoru Lucerna Music Baru, který byl namačkaný tělo na tělo. Kdo se nedostal do hlavního prostoru a skončil pod balkónem, měl smůlu nejen kvůli nedostatku výhledu, ale především kvůli roztříštěnému zvuku. White Lies by si příště, které snad přijde brzy, zasloužili jiný sál (třeba Roxy by jim slušelo). Jinak připravili (nejen) českému publiku, ale očividně i sami sobě skvělý zážitek.

Info

White Lies (uk)
17. 11. 2013, Lucerna Music Bar, Praha

foto © kurabeznohy

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace